Dělení dne a hodiny v historii lidstva

- podle roční doby se posouval také začátek dne a noci:

prosinec

- I. hodina začíná v cca v dnešních 9:00, den končí cca v 15:00

- denní hodina: asi 30 minut, noční hodina asi 1 hodinu a 30 minut

červen

- I. hodina začíná cca v dnešních 3:00, den končí cca ve 21:00

- denní hodina: asi 1 hodinu a 30 minut, noční hodina asi 30 minut

Horae aequinoctiales = stejně dlouhé hodiny

- známé již ve starověku a také ve středověku

- byly používány pouze při přírodovědném studiu, zvláště v astronomických, a částečně také astrologických, výkladech

- v občanském životě byly nepoužitelné, především proto, že neexistovala zařízení, která by je mohla měřit

- k měření stejně dlouhých hodin sloužily

1) vodní hodiny, klepsydry, které však odměřovaly pouze krátké časové úseky, stejně tak

2) ohňové (svíce)

3) přesýpací hodiny

4) astroláb sloužil k přesnějšímu měření času, byl však používán především k astrologickým účelům a k mořeplavbě

- měření stejně dlouhých hodin ve větší míře umožnily až mechanické hodiny, horologium, orloj, používané od konce 13. nebo počátku 14. století.

- od pozdního středověku se vyvinulo několik systémů měření času podle stejně dlouhých hodin:

Počítání podle celého orloje, italské hodiny

- den rozdělen na 24 hodin

- hodiny byly průběžně počítány od západu Slunce přes noc a den do následujícího západu Slunce

- začátek dne však musel být pravidelně přizpůsobován době západu Slunce

- od poloviny 14. století, tedy od doby, kdy se zde objevily mechanické hodiny, byly používány také v Čechách

Počítání podle polovičního orloje (německý čas, německé hodiny)

- den počítán od půlnoci

- den rozdělen na 2 části po 12 hodinách

1. od půlnoci do poledne

2. od poledne do půlnoci

- do střední Evropy – z Německa

- do českých zemí pronikal od první poloviny 16. století, rozšířil se v 17. století.

Velké hodiny (Große Uhr)

- den na 24 hodin

- počítaly se zvlášť denní a zvlášť noční

- den začínal a končil zvoněním garaus

- v různých ročních dobách měly den a noc různý počet hodin

- tento způsob se používal od pozdního středověku v některých jihoněmeckých městech, například v Norimberku, v Řezně, v Rothenburgu ob der Tauber.

Světový a pásmový čas

- užíván od roku 1884, sjednotil měření času na celé zeměkouli

- 24 pásem a v každém pásmu platí tentýž pásmový čas, čas v sousedních pásmech se liší zpravidla o jednu hodinu

- výchozí poledník: greenwichský poledník – čas měřený a tomto poledníku = čas světový (UT= Universal Time; střední greenwichský čas)

Letní a zimní čas

- zpravidla z ekonomických důvodů (úspora elektrické energie) zaváděn ve 20. století

- v současné době letní čas trvá od poslední březnové do poslední říjnové neděle

Části hodiny