12-Alternativní-školy

12. Alternativní školy

Cíle kapitoly: vysvětlit pojem alternativní školy a jeho současné pojetí, dokázat charakterizovat základní společné rysy a funkce alternativních škol, získat přehled o různých typech alternativních škol, pochopit filozofická východiska, základní principy, obsah, formy a metody výchovně vzdělávací práce nejrozšířenějších typů alternativních škol, získat zájem o hlubší studium tématu a aplikovat získané poznatky tvůrčím způsobem v pedagogické praxi.

Klíčová slova: alternativní školy, typologie alternativních škol, klasické reformní školy (waldorfská, montessoriovská, freinetovská, jenská), církevní školy, moderní alternativní školy.

Alternativní škola

• Hnutí alternativní pedagogiky se rozvíjelo na základě reformního hnutí v 1.pol. 20. století => vznik alternativních škol

• Jedná se o všechny druhy škol, které se od hlavního proudu standardních škol něčím odlišují

• Odlišnost může spočívat v:

• jiných způsobech organizace výuky nebo života dětí ve škole

• v kurikulárních programech

• parametrech edukačního prostředí

• způsobech hodnocení výkonu žáků

• vztazích mezi školou a rodiči, školou a místní komunitou

• Alternativní školy cíleně odstraňují nedostatky tradičních škol, vyhovují novým požadavkům společnosti, novému alternativnímu životnímu stylu

• Alternativní školy plní funkci:

• Kompenzační

• Diverzifikační (zajištění plurality vzdělávání)

• Inovační

• Školská rozmanitost vytváří základ pluralitního systému

Společné rysy alternativních škol

• Pedocentrismus

• Globalismus (celostnost)

• Životnost školy (škola života)

• Individuální výchovné cíle a přiměřenost

Vztah učitel – žák

• Interakce učitele a žáka vzniká na základě vzájemné úcty, tolerance, respektování apod

• Učitel a žáci jsou ve vztahu rovnocenných partnerů

• Učitel má roli facilitátora

• Učitel je partnerem nebo kamarádem žáka

• Společně rozhodují o obsahu, metodách a formách výuky

Respektování vývojových zákonitostí

• Svoboda volby

• Přirozenost a tvořivá aktivita

• Škola jako společenství žáků, učitelů i rodičů

• Netradiční metody a formy práce (např. vyučování formou her, slovní hodnocení žáků, úprava pracovního prostředí atd.)

.

Vybrané typy alternativních škol

1. nestátní – klasické reformní (waldorfské, montessoriovské, freinetovské, jenské, daltonské) a církevní školy

2. státní nebo soukromé – moderní alternativní školy (např. školy s otevřeným vyučováním, Gesamtchule, tzv. Zdravé školy, s angažovaným učením, integrované a jiné)

• Standardní školy mohou uplatňovat také alternativní programy

Klasické reformní školy

1. Waldorfská škola

   • Založena R. Steinerem (1919)

   • V současnosti je nejrozšířenějším typem alternativní školy

   • Vychází z antroposofické filosofie

   • Hlavním cílem je výchova ke svobodě

   • Učební plán respektuje zákonitosti sedmiletých vývojových cyklů

   • Vyučovací předměty se rozlišují na tzv. „hlavní“ (epochové vyučování) a „vedlejší“ (odborné)

   • Využívá rozmanitých metod výuky bez učebnic

   • Spolupráce s rodiči

2. Školy Marie Montessori

   • M. Montessori= vytvořila specifický systém antiautoritativní pedagogiky

   • Dům dětí (pro děti ze sociálně slabších vrstev)

   • Cílem je normální svobodný přirozený vývoj dítěte

   • Vychovatel zůstává v pozadí, dítě má být co nejvíce nezávislé a samostatné

   • Rozvoj v „senzitivních fázích“.

   • Speciální pomůcky – didaktický materiál

   • Svobodná pracovní fáze (specifická vyučovací forma)

   • Rozhovor v kruhu, projektové vyučování

   • Hodnocení dětí do speciální osobní knihy

   • Spolupráce s rodiči

3. Jenské školy

   • Výsledek projektu profesora Petra Petersna

   • Navození pedagogické atmosféry

   • Individuální a svobodný rozvoj dítěte

   • Škola je přeměněna ve školní obec

   • Kmenové skupiny, týdenní plán

   • Pedagogická situace – určitý soubor problémů, otázek žáků a vedoucího

   • Rozhovor se uskutečňuje v kruhu nebo bloku nebo v kupě

   • Skupinová práce, hry, kurzy, slavnosti

4. Freinetovské školy

   • Célestin Freinet

   • Koncepce Moderní školy

   • Nutno vycházet z požadavků dítěte a potřeb společnosti

   • Úkolem učitele je vytvořit podnětné vyučovací prostředí včetně technik a materiálů

   • Pracovní charakter (individuální učení)

   • Mimoškolní pozorování, školní korespondence

   • Spolupráce mezi žáky, učiteli a rodiči

5. Daltonské školy

   • H. Parkhurstová

   • Základním principem je svoboda

   • Individuální práce

   • Učitel má roli poradce a asistenta, který práci žáků usměrňuje