B 02 - Důsledky 1. světové války

B 2: Důsledky první světové války

I/ Pařížská mírová konference a nové rozdělení světa

1. sv. válka skončila 11. 11. 1918 podepsáním míru mezi válčícími stranami. Definitivní zrušení válečného stavu a nové uspořádání světa měly přinést příslušné mírové smlouvy – především mírová smlouva s Německem. Měl být vytvořen systém mezinárodních vztah, který by odvrátil možnost opakování podobné katastrofy.

Mírové konference v Paříži předcházela horečná jednání a přípravy, neboť každý z 27 států vítězné aliance usilovala o dosažení co největších zisků. Také Německo se připravovalo a snažilo se o dosažení co nejmírnější mírové podmínky. Spekulovalo se také s plány dohodových velmocí na intervenci v Rusku, neboť panoval strach z dalších případných revolucí, které by mohly proběhnout i v jiných evropských státech.

 Mírová konference v Paříži započala svá jednání 18. ledna 1919 a skončila 20. ledna 1920. Jejím hlavním cílem bylo zakotvit formou mezinárodních smluv nové územní změny, k nimž došlo na základě výsledků války. Rozhodující úlohu na konferenci měly vítězné mocnosti, především USA, Velká Británie a Francie.

Francie požadovala tvrdou politiku proti Německu a největší podíl na reparacích.

Velká Británie odmítala přílišné oslabení Německa, ale měla zájem především o německé kolonie a loďstvo.

USA chtěly mít Německo přiměřeně silné vůči Francii a Velké Británii. Prosazovaly především vytvoření Společnosti národů, která by zabránila novým válečným konfliktům.

Pařížská mírová konference během svého trvání vytvořila pro řešení řady problémů celkem 57 různých komisí. Hlavními orgány konference se však stala Rada deseti a Rada ministrů zahraničních věcí. Skládaly se z šéfů a ministrů zahraničních věcí pěti velmocí: USA (prezident Woodrow Wilson, státní tajemník Lansing), Itálie (premiér Vittorio Orlando, ministr zahraničí Senno), Velká Británie (premiér David Lloyd George, ministr zahraničí lord Balfourd), Francie (premiér George Clemenceau, ministr zahraničí Pichon), Japonsko (baron Makino, vikomt Chinda).

V názorech těchto států na poválečný stav v Německu však byly odlišnosti: Cílem Francie bylo maximální oslabení Německa a oslabení jeho vojenské moci. Proto Francie požadovala rozdělení Německa do samostatných autonomních států tak jak existovaly před sjednocením (1870). Francie dále požadovala odtržení levého břehu Rýna od říše tak, aby se Rýn stal přirozenou hranicí mezi Francií a Německem.

Anglie zastupovala naopak rovnováhu sil. Nepřála si oslabené Německo natolik, aby se Francie stala svrchovaným pánem nad Evropou. Anglii by postačoval stav, kdy bylo Německo zbaveno vinou války svých kolonií a vyřazeno jako námořní velmoc. Kromě toho si Anglie uvědomovala, že příliš tvrdé mírové podmínky by iniciovaly nespokojenost a radikalizaci v Německu.