9. Helénistické období řeckých dějin - základní teze

Řecko

9. Helénistické období řeckých dějin

Základní teze:

1. vysvětlení pojmu helénismus, datace období:

• helénismem se rozumí historické období, jehož počátky i konec bývají datovány rozdílně (všechna uvedená data jsou př. n. l. ), možné počátky helénistického období: bitva u Chairóneie (338), smrt Filippa Makedonského a nástup Alexandra na trůn (336), konec období helénismu: podmanění Řecka Římany (146 př. n. l.), podrobení Egypta Římem a jeho přetvoření v provincii (30),

• dříve byl helénismus chápán jako období, v němž docházelo k jednostrannému šíření řecké kultury spojenému zejména s výboji Alexandra Makedonského, dnes se spíše poukazuje i na obohacování řecké kultury vyspělejšími orientálními zeměmi,

1. Alexandr III. Makedonský (Veliký) (356-323 př. n. l.), jeho mládí a počátky výpravy proti Persii:

• dětství a mládí Alexandra: jeho matkou byla épeirská princezna Olympiás, jedna z manželek Filippa Makedonského, po matce byl spřízněn s hrdinou Achilleem, z otcovy strany byl potomkem dalšího řeckého hrdiny Héraklea, dle řecké tradice se Alexandrovým vychovatelem stal filozof Aristotelés, již od dětství Alexandr prokazoval výjimečné nadání a schopnosti,

• jako osmnáctiletý mladík bojoval v bitvě u Chairóneie, kde stál v čele makedonské jízdy, jejíž útok zničil hlavní část thébského vojska, poté, co si Filippos vzal další mladší manželku, se však vztahy mezi ním a Alexandrem vyostřily, po Filippově smrti pak Alexandr nechal zabít další uchazeče o makedonský trůn a za podpory otcových přátel a velitelů, zejména Parmeniona a Antipatra, se stal makedonským králem,

• tažení proti Persii: potlačil pokusy řeckých měst o vzpouru, především Athén a Théb, Théby srovnal se zemí, do Korintu svolal zástupce městských států, na sněmu byl stejně jako otec zvolen hegemonem korintského spolku a vyhlásil výpravu proti perské říši, záminkou k tažení byla odveta za vypálení řeckých chrámů v době řecko-perských válek, hlavní příčinou však byla snaha rozšířit území a získat obrovské bohatství perské říše, v této době vládl v Persii král Dáreios III.,

1. tažení proti Persii, jeho jednotlivé fáze:

• Alexandrova armáda: čítala okolo 40 000 mužů, z nichž asi polovinu tvořili Makedonci (pěchota a proslulá makedonská jízda), zbytek vojáků dodaly státy sdružené v korintském spolku, Alexandr měl také k dispozici okolo 160 lodí, výpravu pak doprovázeli četní zeměměřiči, zeměpisci, historici a další vědci,

• Dáreovy vojenské síly: perská říše byla velmi oslabena rozpory o trůn, povstáními řady zemí, nezávislou politikou jednotlivých správců satrapií, samotný Dáreios III. byl velmi slabým panovníkem, perská armáda byla složena z vojáků mnoha národností, ve službách Peršanů působili např. indičtí žoldnéři, loďstvo Peršanů bylo složeno především z foinického a řeckého,

• boje v Malé Asii, bitvu u Gráníku: po překročení Helléspontu (Dardanel) čili úzké úžiny spojující Egejské a Marmarské moře a oddělují evropskou a asijskou část Turecka, se v roce 334 př. n. l. Alexandrovo vojsko ocitlo v Malé Asii, jedním z prvních Alexandrových činů byla návštěva Tróje (archaické jméno Íllion) s cílem uctít památku svého předka Achillea, vojsko maloasijských satrapů se mezitím shromáždilo u řeky Gráníku, kde byli v bitvě Peršané poraženi, pod moc Alexandra se dostala Malá Asie a řecká maloasijská města, z nichž některá (např. Mílétos a Halikarnassos) musela být dobyta,

• gordický uzel: s následným přezimováním v Gordiu, v bývalém hlavním městě říše Frýgů, se pojí slavná pověst o rozetnutí gordického uzlu, král Gordiás z vděčnosti obětoval svůj vůz bohu Diovi a uvázal ho v chrámu uzly, které neuměl nikdo rozvázat, podařilo se to až Alexandrovi, který ho rozťal mečem, a tak se dle pověsti měl stát vládcem celého světa,

• bitva u Issu: v roce 333 př. n. l. se znovu Alexandr střetl s perským vojskem u Issu v jihovýchodní části Malé Asie, i když měli Peršané početní převahu, jejich vojsko svou bojovností a kázní nedosahovalo kvalit řeckých vojáků, Dáreios III. navíc v rozhodující fázi z bitvy uprchl, Alexandrovým vojákům se podařilo dobýt tábor Peršanů a zajmout Dáreiovu rodinu i s jeho matkou, manželkou a dcerami, do rukou Alexandrových vojáků se také dostala ohromná kořist, boj Alexandra s Dáreiem a Dáreiův útěk jsou vyobrazeny na mozaice, která se dochovala ve Faunově domě v Pompejích,

• obléhání Tyru: pak Alexandr dobyl syrské a foinické pobřeží, foinické město Týros na pobřeží Středozemního moře museli však jeho vojáci dlouho obléhat, než se vzdalo, toto obléhání je považováno za ukázku použití typických obléhacích metod a obléhacích strojů, obyvatelstvo Tyru bylo zabito, nebo prodáno do otroctví, po získání dalších foinických měst nabídl Dáreios III. Alexandrovi mír, ale ten to odmítl,

• tažení Alexandra do Egypta: v roce 332 př. n. l. dorazilo Alexandrovo vojsko do Egypta, Egypťané uvítali Alexandra jako osvoboditele z druhé perské nadvlády, s pobytem Alexandra v Egyptě se pojí dvě důležité události, založení nového města (331 př. n. l.) pojmenovaného po Alexandrovi Alexandrie, jež se stalo v ptolemaiovské době hlavním městem Egypta, město projektoval architekt Deinokratés z Rhodu na „zeleném drnu“ a za Ptolemaiovců v něm vznikl proslulý stánek Múz (Músaion, vrcholná vědecká instituce, jejíž součástí byla i knihovna) či jeden ze sedmi divů světa, maják na ostrově Faros u Alexandrie, druhým důležitým aktem se stalo korunování Alexandra egyptským panovníkem v oáze Síwa, kde se nacházel chrám boha Amóna, kterého Řekové ztotožňovali s Diem, a slavná věštírna,

• rozhodující bitva tažení u Gaugamél: z Egypta se vojsko vydalo přes Malou Asii do nitra perské říše, zde se v roce 331 př. n. l. střetlo na severu Mezopotámie u osady Gaugamély perské a Alexandrovo vojsko v rozhodující bitvě tažení, zopakovala se situace z boje u Issu, Dáreios opět uprchl a na útěku byl zrazen a zabit vlastními satrapy, Alexandr přijal po bitvě titul „král králů“, jež užívali perští panovníci,

• dobytí sídelních měst perských králů: v letech 331-330 př. n. l.dobyl Alexandr důležité rezidence perských králů, Súsy, Pasargady a Persepolis, toto město jeho vojsko vyplenilo a zapálilo jako odvetu za vypálení Athén Peršany, dobytím Persepole byla ukončena výprava proti Persii a Alexandr propustil ze svého vojska oddíly řeckých měst,

• tažení na východ perské říše: další část výpravy se už realizovala pod Alexandrovým jménem, jeho armáda směřovala dále na východ, k pohoří Hindukúš, během cesty zakládal další četná nová města, často pojmenovaná jako Alexandrie, vojáci se dostávali do velmi odlehlých končin, o kterých Řekové neměli povědomí, do oblastí, kde se setkávali s příslušníky neznámých etnik a také s pro ně neobvyklými přírodními podmínkami,

• poté, co se Alexandr seznámil s perskými zvyky, začal vyžadovat od svých vojáků i nejbližších spolupracovníků po perském vzoru „proskynézi“, tj. padání na kolena a klanění se k zemi, což se některým z jeho přátel nelíbilo, mnozí z nich byli také nespokojeni se zařazováním perské aristokracie do státní administrativy, Alexandr také začal provádět rozsáhlou sňatkovou politiku makedonské a perské šlechty, sám si vzal za manželku baktrijskou princeznu Roxanu (později také jednu z Dáreiových dcer), četné Řeky popudil i vyžadováním božských poct již za života, zdá se, že cílem Alexandra bylo vybudovat jednotnou makedonsko-perskou říši, v jejímž čele by stál makedonský král,

• přes pohoří Hindukúš táhlo Alexandrovo vojsko o síle 70 000 pěších voják a 10 000 jezdců do Indie, která byla v té době rozdrobena na řadu států, ovládaných jednotlivými králi, z pramenů jsou známy především boje Alexandra s indickým králem Porem, do jehož vojska byli začleněni také sloni, i když bylo Alexandrovo vojsko na východě převážně úspěšné, tažení bylo spojeno s četnými útrapami, v roce 325 př. n. l. pak vojáci unavení dlouhotrvajícím tažením odmítli jít dál a vraceli se zpět jak po moři, tak po souši,

• Alexandrova smrt: v roce 323 př. n. l. dosáhl Alexandr na zpáteční cestě Babylonu, kde se věnoval organizaci své rozsáhlé světové říše, město se mělo stát hlavním sídlem jejího panovníka, v Babyloně však nečekaně zemřel, po neznámé a krátké nemoci, v létě roku 323 př. n. l. ,

• osobnost Alexandra a jeho tažení se už ve starověku staly námětem četných literárních vyprávění, která vycházela za zpráv historiků doprovázejících Alexandra i jejich pozdějších následovníků (např. Arriános – 2. století n. l.), o dobrodružstvích a nástrahách číhajících na Alexandrovo vojsko během tažení vyprávěl velmi barvitě i řecký román dobrodružný, typický literární žánr helénistické doby,