9. Helénistické období řeckých dějin - základní teze

po Alexandrově smrti byla vláda svěřena shromážděním makedonského vojska v Babyloně jeho nevlastnímu bratru, duševně labilnímu Filippu IV. Arrhidaiovi, a pohrobkovi z Alexandrova manželství s Roxanou, Alexandru IV., samotný Alexandr zanechal svůj pečetní prsten jednomu ze svých blízkých spolupracovníků Perdikkovi, který se stal formálním regentem říše, skutečnou moc v jednotlivých částech bývalé Alexandrovy říše však drželi ve svých rukou další Alexandrovi přátelé a vojevůdci, Alexandrovi nástupci, označovaní jako diadochové,

v dalších letech došlo k boji o moc mezi nimi, který byl často veden nevybíravými prostředky a nezříkal se ani vražd, zavražděn byl Alexandrův pohrobek, jeho matka Roxana, matka Alexandra Olympiás, Filippos IV. a Perdikkás, bojovalo se i o Alexandrovu mrtvolu, které se nakonec zmocnil Ptolemaios Lagos, další z Alexandrových vojevůdců, a odvezl ji do Alexandrie, kde byla pohřbena, do dnešní doby se však Alexandrova hrobka nenašla,

posledním zastáncem myšlenky udržení jednotné Alexandrovy říše byl Antigonos Jednooký, většina diadochů se však snažila udržet si svou část dědictví a prohlásit se na svém území králi, po porážce Antigona Jednookého koalicí dalších diadochů v bitvě u Ipsu (v Malé Asii) roku 301 př. n. l. však myšlenka jednoty říše definitivně padla,

Ptolemaiovská říše: za jejího zakladatele se považuje Ptolemaios Lagos ( Ptolemaios I. Sótér čili Spasitel, vláda 305-282 př. n. l.), který byl svým původem Makedonec, královský titul přijal v roce 305 př. n. l., Ptolemaiovci se velmi diplomaticky snažili navazovat na egyptské tradice, což se projevilo také tím, že převzali královskou titulaturu egyptských faraonů,

do doby Ptolemaia I., podle některých badatelů ale až do doby Ptolemaia II., spadají počátky nejdůležitější vědní instituce řeckého světa, alexandrijského Músaionu, stánku Múz (viz téma Helénistické období – kultura),

Ptolemaiovská říše se jevila jako územně nejkompaktnější, rozhodující správa říše byla soustředěna v rukou Makedonců a Řeků, základními správními jednotkami byly nadále jednotlivé nomy (jakési okresy), v jejichž čele stáli správci (stratégové), na nižší správní úrovni se na správě podíleli i helenizovaní příslušníci egyptské aristokracie,

říše se také opírala o další makedonské a řecké přistěhovalce, především vojenské kolonisty, kteří tvořili jádro egyptské armády, základem hospodářství bylo obdělávání velmi úrodné půdy, hospodářství bylo centrálně řízeno a kontrolováno, některé hospodářské činnosti byly prohlášeny za královský monopol, např. zhotovování papyru, výroba oleje,

největšího územního rozmachu nabyla říše za vlády Ptolemaia II. (vláda v letech 282-246 př. n. l.), kdy se rozprostírala na území Foiníkie, Arábie, Sýrie, Lybie, Etiopie, v části Malé Asie a patřily k ní i Kyklady, o Sýrii potom sváděli Ptolemaiovci četné války se Seleukovskou dynastií,

postupně se Ptolemaiovská říše stávala centrem zájmu Římanů, kteří začali přímo zasahovat do egyptských vnitřních záležitostí od začátku 2. století př. n. l. za vlády Ptolemaia VI., Ptolemaios VIII. pak v závěti Egypt Římu odkázal, definitivní podrobení Egypta Římem je potom spojeno s Gaiem Iuliem Caesarem a Octavianem, který v rozhodující bitvě u Aktia porazil roku 31 př. n. l. egyptskou královnu Kleopatru VII. a jejího milence Marka Antonia, v roce 30 př. n. l. se Egypt stal římskou provincií,

Seleukovská říše: zakladatelem říše se stal Seleukos I. Níkátor (Vítěz),(311-281 př. n. l.), zahrnovala území bývalé perské říše zmenšené o oblasti, které patřily Ptolemaiovcům a Pergamu, ale na druhé straně zvětšené o východní území dobyté Alexandrem, jádrem seleukovského území byla Sýrie, hlavním městem říše Babylon, seleukovští panovníci také zakládali četná nová města, velmi často pojmenovaná Seleukie či Antiochie,

ze tří velkých helénistických říší měla největší území rozsah, takže zde žilo velké množství různých etnik na rozdílném stupni hospodářské a kulturní vyspělosti, což se ukazovalo jako velký problém, z tohoto důvodu i v důsledku bojů s jinými státy se postupně říše zmenšovala, odpadávaly od ní různé státy, tak se např. vytvořilo řecko-baktrijské království, pergamské království, bosporská říše, až se nakonec území Seleukovců smrsklo pouze na část Sýrie,

ze seleukovských panovníků je třeba ještě zmínit Antiocha III. Velikého (223-187), který se snažil zastavit odštěpování dalších částí říše a obnovit seleukovský vliv nad některými zeměmi, ale po válce s Římem přišel o celou Malou Asii,

další konflikty s Římany vyvrcholily v 1. století př. n. l., po Pompeiově tažení do Sýrie se zbytek původního seleukovského území stal římskou provincií v roce 63 př. n. l.,

Antigonovská Makedonie: byla svou územní rozlohou nejmenší, ale zároveň nejjednotnější helénistickou říší, byla ovládána dynastii Antigonovců, pojmenovanou podle Antigona Jednookého, Alexandrova vojevůdce, hlavním městem říše byla Thessaloníké (dn. Soluň), kterou založil Antigonův syn Démétriós Poliorkétés („obléhatel měst), vynikající ve válečné technice obléhání, moc makedonských pranovníků se opírala o silnou armádu a loďstvo,

Makedonci si činili nárok na Řecko, ale četná řecká města se jen obtížně smiřovala s makedonskou nadvládou, vojenskými posádkami a správci, a proto se později přikláněla spíše na stranu Římanů, jejichž rozhodným odpůrcem byla právě Makedonie,

konflikty Makedonie a Říma vyvrcholily třemi makedonskými válkami (viz téma Vrcholné období římské republiky – války Říma s Kartágem o hegemonii ve Středomoří), po poslední z nich byla Makedonie v roce 168 př. n. l. rozdělena do čtyř částí, v roce 148 př. n. l. se pak stala římskou provincií,