Národ a jejich formování

Národ a jejich formování

Pojmosloví:

Národ Hroch uvědomuje si problematičnost termínu národ, např. v angličtině a francouzštině bylo slovo nation během 18. stol. používáno jako soubor poddaných, resp. obyvatel jednoho státu a byl tedy spojován se státem a státnosti. Za francouzské revoluce se stal hlavním rysem občanský charakter (rovnost všech občanů) a také jazykovou složka, jako jednotící prvek, zatímco v angličtině zůstal důraz na státní pospolitost (často synonymum nation state).

V němčině a ve většině slovanských jazyků, je chápaní národa spojeno především s charakteristikami etnickými a jazykovými, resp. historickými.

Uznává tři základní a nepostradatelné charakteristiky národa:

1. „vysoký stupeň intenzity komunikace směřující dovnitř skupiny ve srovnání s komunikaci směřující mimo její rámec“, tato vnitřní komunikace je často podmíněna jazykovou homogenitou

2. jistá podoba „kolektivní paměť“, tj. povědomí společné minulosti, jako předpoklad vědomé sounáležitosti s ostatními příslušníky skupiny – „národ“

3. koncept rovnosti všech členů národa jako členů občanské společnosti.

Právě tato poslední znak odlišuje moderní národ od staršího významu ve středověku a raném novověku

Národní identita a regionální identita autor odmítá užívání termínu nacionalismus pro jev národních hnutí. Podle něho má nacionalismus úplně jinou genezi, a v 19. stol. byl jen marginálním termínem, který se začal uplatňovat až po první světové válce a hlavně po roce 1945.

Lépe bude je pro české a ostatní užívat pojmy národní identita a regionální identita. Obě identity se stahovaly k obyvatelstvu žijícím na určité kompaktním území. Rozdíl spočíval v tom, že národní teritorium nemusí být striktně celistvé a je definované dělicí čarou mezi národnostně určenými skupinami My a Oni. Přesná hranice naproti tomu nepatří nutně k určení regionu, stejně tak není podstatné etnická homogennost obyvatel. Národ má příslušníky, zatímco region má obyvatele. V jazykově a kulturní ohledu je rozdíl ještě zjevnější. Národní identita je založena na existenci svébytné kultury, která je odlišná od ostatních kultur. Naopak regionální kultura je obvykle součásti jedné nebo několik národních kultur. Regionální identita velice spjata s osvícenstvím a 18. stol., odtud se zrodila aktivita charakteristická pro první fázi národních hnutí (zájem o jazyk, zvyky, minulost atd.).

Periodizace:

M. Hroch hovoří na základě komparativního studia nevládnoucích etnický skupin, že „v každém národním hnutí můžeme zřetelně rozlišit tři základní fáze“:

Fáze A byla období učeneckého zájmu, kdy se jazyk etnických skupiny, její minulost, kultura a životní způsob, stál předmětem osvícenského studia. Tento zájem vyplynul s osvícenecké touhy po poznání a lásku k vlasti.