A10......................................................................................zrevidováno

A10) Majetkové vztahy v římské rodině

Majetkové právo manželů

matrimonium cum in manum conventione

• manželka neměla vlastní majetek, veškerý majetek měl pater familias

matrimonium sine in manum conventione

• nemělo na majetkové poměry manželů žádný vliv  nezakládalo žádné majetkové společenství

• manžel nesl všechny náklady a výlohy – povinnost poskytovat manželce a dětem výživu

• zvykem, že manželka poskytovala příspěvek k ulehčení nákladů = dos - věno

• parafernální jmění = majetek ženy, stojící mimo věno, se kterým mohla volně disponovat, obvykle dáváno do správy manželovi  odpovídal za ně jako každý správce - v justiniánském právu vrácení tohoto majetku zajištěno generální hypotékou ke všemu majetku manžela

• manželé mezi sebou mohli uzavírat smlouvy

• mezi manžely zakázáno vzájemné darování

• darování proti zákazu neplatné a mohlo být žalobou z bezdůvodného obohacení požadováno nazpět

• ale platné bylo:

• darování na případ vdovství nebo rozvodu

• darování, která nezmenšovala majetek dárce (vzdání se pozůstalosti ve prospěch manžela)

• dary příležitostné (manželovi, aby dosáhl čestných hodností)

• mezi manžely zakázáno používat:

  • infamující žaloby (actiones famosae)

  • poenální žaloby (actiones poenales)

• místo nich k dispozici: kondikce „ex iniusta causa“ a při krádeži „actio rerum amotarum“, podávaná po skončení manželství

Dos – věno

• majetek, který žena přináší manželovi, aby mu ulehčila výlohy, spojené se zakládáním nové rodiny

• nejde o darování, je to samostatná kauza

• žena nemá právní povinnost věno přinést, ale zřízení věna považováno za žádoucí a běžné 

• manžel, kterému žena věno nepřinesla, mohl ženě odmítat výživu a zaopatření

• manžel nemusel vracet věno, které žena přinesla v domnění, že je to její povinnost

• věno přijímá manžel, případně pater familias (obvykle tchán nevěsty)

• předmětem věna může být všechno, co nějak rozmnoží manželův majetek:

• věci jakéhokoli druhu, věcná práva k věcem cizím, pohledávky, celý majetek

• věno zřizuje žena sama n. jiné osoby:

1. dos profecticia – zřizuje ženin pater familias

2. dos adventicia – zřizují jiné osoby (nevěstin dlužník, někdo, kdo chce nevěstě darovat)

• způsoby zřízení věna:

1. datio dotis – vyplácení věna

• dáváno, používá se všech forem převodu vlastnického práva

1. slíbení věna

•  v klasické době vyžadován formální slib: stipulace nebo dotis dictio (slib bez předchozí otázky), protože příslib věna nebyl samostatnou a žalovatelnou kauzou (v případě neformálního slibu se manžel taky nemusel dočkat) – až v 5.st. jako tzv. pollicitatio dotis

ocenění (aestimatio)

• mohlo být provedeno při zřízení věna, odhadnutí a ocenění majetku, který tvoří věno

1. taxationis causa

• zjištění, jakou cenu mají věci tvořící věno

• pokud některá věc přišla vinou manžela nazmar – byla její cena předem známa a vyhnulo se tak sporům o výši náhrady