C 03 - Podkarpatská Rus součástí Československé republiky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
C 3) Podkarpatská Rus součástí Československé republiky
Proces přičlenění, státoprávní postavení Podkarpatska, hospodářská, národnostní a náboženská charakteristika, důvody poválečného připojení k Sovětskému svazu
Vypráví starý muž: "Narodil jsem se v Rakousko-Uhersku, do školy jsem chodil v Československu, oženil jsem se v Maďarsku a většinu života jsem prožil v Sovětském svazu. Teď trávím stáří na Ukrajině." "Hodně jste toho procestoval," říká posluchač. "Ne, celý život jsem se nehnul z Mukačeva."
Historické názvy:
Podkarpatsko, Uherská/Uhorská Rus, část Uherska, Horních Uher, do 1918
Podkarpatská Rus, 1919-1938, Země/Zem podkarpatskoruská (od Trianonské smlouvy )
autonomní Karpatská Ukrajina, listopad 1938 - březen 1939
republika Karpatská Ukrajina, 14.3.1939 - 18.3.1939
Podkarpatsko (Karpátálja), 1939-1944, 1939 obsazeno Maďarskem
Podkarpatská Rus, 1944 - 1945
část Ukrajinské SSR, 1945-1991, 1944/45 obsazeno SSSR
Zakarpatská oblast Ukrajiny, od 1991
1. světová válka (dále jen WW1)
Od roku 1867 Podkarpatsko součástí Uherska, probíhá zde silná maďarizace. Za WW1 zde v letech 1914-15 probíhají tuhé boje, protože ztráta karpatských průsmyků by otevřela ruským armádám cestu do dunajské kotliny. Navzdory rakousko- uherským snahám však Rusové v lednu 1915 pronikli hluboko na podkarpatské území. Jejich útok ovšem postupně ztrácel na síle (vázlo zásobování, nedostatek střeliva, velké ztráty) a už ke konci ledna byli vytlačeni z karpatských průsmyků, což ovšem R-U armádu vyčerpalo natolik, že musela zastavit další postup. Bojující armády za sebou nechaly desítky zničených vesnic a mnoho Rusínů prchlo do Ruska, protože se bálo uherské pomsty. Ta na sebe nadala dlouho čekat, za údajnou kolaboraci s ruskou armádou bylo mnoho sedláků uvězněno, několik popraveno, oblíbenou zábavou maďarské armády bylo rovněž veřejné bití mužů, žen i dětí v „osvobozených“ vesnicích.
Budapešťská vláda se v průběhu války zasadila také o to, aby byla na Podkarpatské Rusi cyrilice (v zemi převažuje řeckokatolické vyznání) nahrazena latinkou a rovněž o zavedení gregoriánského kalendáře.
Budapešť rezolutně potlačovala jakékoliv národní uvědomění Rusínů, úkol vytvoření rusínského národně státního programu proto převzala rusínská emigrace v USA. V úvahu připadalo několik koncepcí. Docházelo sice ke sbližování s čs. programem, ale hned na začátku se rozhořely ostré spory ohledně teritoriálních hranic se Slovenskem, které Rusínům připadaly nepřijatelné. V roce 1917 se v New Yorku konal Rusínský kongres (rusofilští emigranti z Haliče, Bukoviny a P.Rus, hlavními organizátory Hatalak a Pačuta), v němž se vyhlašoval úkol osvobodit Prikarpatskuju Rus (což znamenalo Halič + Bukovina+ P.Rus) a spojit ji jako autonomní oblast s demokratickým Ruskem. To se ovšem nelíbilo Dohodě ( která si nepřála posunování hranic Ruska do Stř. Evropy) ani rusínské církvi.