C 03 - Podkarpatská Rus součástí Československé republiky

Koncem července 1944 bylo dokončeno formování 1. čs. pluku v SSSR a Píka žádal nasazení do bojů směřujících na Užocký průsmyk a dále na P. Rus. SSSR s tím ovšem nespěchal, neměl nejmenší zájem na tom, aby bývalí vězni z gulagů osvobozovali svou domovinu. Místo toho pluk nasadili do karpatsko- dukelské operace, kde v krvavých bojích padlo 2389 čs. vojáků (někteří historikové se dokonce domnívají, že tuhle krvavou lázeň SSSR naplánoval úmyslně)

Připojení k SSSR

18.10. sovětská armáda překročila Karpaty a během deseti dnů obsadila P. Rus. Čs. delegace (v čele s ministrem F. Němcem), která sem přijela, byla nepříjemně překvapena faktem, že země je rozdělena na čs. a sovětskou zónu, přičemž ta čs. zahrnovala pouze jednu třetinu (a to ještě tu hornatou) pův. území (a to ještě s omezenými pravomocemi). Probíhala rozsáhlá sovětská agitace a násilné nábory do sovětských jednotek (což bylo protiústavní). Byly zřízeny koncentrační tábory pro všechny muže něm. nebo maď. národnosti, ale ocitli se tu i významných osobnosti jako lingvista Harajda nebo poslanec Bačevský. Většina zatčených byla deportována na Donbasu do dolů.

26.11.1944 se sešel první sjezd narychlo utvořených národních výborů (v prezidiu seděl i mladý Brežněv), kde byl přijat předem připravený Manifest o opětovném sjednocení Zakarpatské Ukrajiny se sovětskou Ukrajinou. Sjezd ustavil tzv. Národní radu, která měla dočasně stát v čele loutkového státečku (v čele Turjanica). 1.12. dal Turjanica Němcovi ustanovení sjezdu a vystoupení Zakarpatské Ukrajiny ze svazku ČSR a, aby to nebylo málo, přihodil ultimátum, aby delegace do tří dnů opustila zemi. Němec odmítl, přesvědčen, že jedná v souladu s čs.- sovětskou dohodou. Platnost manifestu odmítl i Beneš. Moskva však považovala anexi P. Rusi již za víceméně vyřízenou záležitost. Gottwald 21.12. vyzval k odstoupení Zakarpatské Ukrajiny a k němu se připojila SNR, která se obávala, aby Slovensko nebylo další na řadě. Benešovi se ale P. Rus vydat nechtělo a navrhoval to všechno řešit až po skončení války. Nicméně mu nakonec nezbylo než sovětskou anexi uznat a to za poměrně ponižujících podmínek a dosti bezpáteřně.

29. 6. 1945 byla uzavřená smlouva mezi ČSR a SSSR o odstoupení Zakarpatské Rusi- Zakarpatské Ukrajiny sovětskému svazu, aniž k tomu byl kdo z představitelů P. Rusi pozván. Smlouva bývá označována jako „rusínský Mnichov“.

V srpnu Beneš podepsal ústavní dekret č. 60/1945, kterým prohlašoval obyvatele P. Rusi za zbavené čs. občanství a 22.11. Prozatímní národní shromáždění pod tlakem Moskvy schválilo výše uvedenou smlouvu o odstoupení.

Během tří měsíců obdržela pražská komise 23 168 žádostí o opci pro čs. občanství a vypadalo to, že to chtějí provést skoro všichni obyvatelé. Proti tomu zasáhl Turjanica, který nařídil uzavřít hranici a zakázal individuální výjezdy do ČSR. Důsledkem této činnosti se podařilo do ČSR odjet jen 3 693 optujícím občanům.