C 03 - Podkarpatská Rus součástí Československé republiky

18. března Maďaři obsazují Karpatskou Ukrajinu.

Maďarská okupace

Problémy začínají už u názvu území- až absurdní snaha vyhnout se všemu, co by připomínalo epizodu P. Rusi pod čs. nadvládou- země vnímána jako osvobozená, znova připojená část svatoštěpánské koruny. Nakonec byl přijat neutrální název Karpatské teritorium/ Kárpátaljai terület, zkráceně Karpátálja, a všechno začíná odznova- jednání o autonomii, vytváření nové civilní správy..., navíc taky ostré zákroky proti odpůrcům. Regentem, tedy prvním mužem země, se stává Horthy. Po obsazení Polska Německem a Sovětským svazem získává Karpátálja společnou hranici se SSSR, což vyústí v hromadné útěky vlastenců z dosahu maďarského režimu. Místo svobody a sympatiím k utečencům je ale čekaly gulagy, z 250 000 uprchlíků jich přežila jen čtvrtina, a to ještě díky jejich zařazení do čs. vojenských jednotek (gen. H. Píka), které se v SSSR formovaly po (velmi zdráhavé) sovětské amnestii utečencům v r.1942. Přecházeli hlavně k čs. praporu v Buzuluku, kde byl zřízen záložní pluk, v němž tvořili 90% většinu.

Po několika jednáních Maďarsko prohlásilo, že autonomie Karpátálje je neproveditelná, jelikož země postrádá střední třídu, na druhou stranu ovšem slíbilo podporu rusínské kultuře. Byla založena Podkarpatská vědecká společnost, jejímž nejvýznamnějším přínosem byla Gramatika rusínského jazyka Ivana Harajdy, která dokončila proces kodifikace rusínského jazyka.

Po přepadení SSSR Německem vyhlásilo Sovětskému svazu válku i Maďarsko. Mnoho Rusínů bylo odvedeno do armády, začalo pronásledování „neloajálních“ občanů (zejména proukrajinských). Ilegální organizace se spojily se sovětskou kontrarozvědkou, ale spiknutí bylo odhaleno a vůdci popraveni. Jak se v roce 1944 blížila fronta, civilní správu vystřídal vojenský režim.

Suverénně nejhůř válka postihla Židy. Uvádí se, že na Podkarpatské Rusi se obětí holocaustu stalo 104 177 Židů, kteří byli buď povražděni německými vyhlazovacími komandy na Ukrajině nebo deportováni do Osvětimi.

Sovětské jednotky postupně obsadily východní Maďarsko a maď. a něm. vojenským jednotkám hrozilo, že budou odříznuté, proto se začali urychleně stahovat. Administrativní systém se okamžitě zhroutil, čímž vláda Maďarska na P. Rusi končí.

P. Rus v čs. exilové politice

Beneš už 1939 vyhlásil, že čs. emigrace „neuznává žádného obsazení“ a že ČSR legálně existuje dále. Ovšem pro dobré vztahy se Stalinem byl připraven P. Rus obětovat. Přesto roku 1941 při podpisu smlouvy o obnovení čs. vztahů prohlásil, že P. Rus považuje za součást Československa a sovětská strana mu oznámila, že to hodlá respektovat. Po vítězství u Stalingradu ovšem Moskva zahájila přípravy k anexi země.

V prosinci 1943 odletěl Beneš do Moskvy podepsat sovětsko - československou smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Přišla řeč i na P. Rus a Beneš ji stále požadoval pro ČSR se souhlasem, aby se kulturně přimkla k Ukrajině. Ovšem podle Stalinovy verze mu Beneš území P. Rusi přímo nabídl. Tak jako tak, Stalin se tehdy ještě celistvost ČSR v předmnichovských hranicích rozhodl respektovat. Přesto se už v sovětských kruzích s anexí počítalo a sám Beneš prohlásil, že se jí klidně vzdá.