C 03 - Podkarpatská Rus součástí Československé republiky

Huculská národní rada v lednu 1919 vyhlásila Huculskou republiku, kterou chtěli později připojit k Ukrajině (tam nově vznikly dva ukrajinské státy, které se ale dlouho neudržely). Tato republika, vedená převážně studentskými radikály, trvala do 11.6.1919, kdy byla poměrně brutálním způsobem obsazena rumunským vojskem.

Ruská krajina

Po pádu R-U se maďarská vláda zoufale snažila uchovat celistvost Uher a nabízela slovanským menšinám velmi velkorysé podmínky, ovšem marně. Jediní, kdo přijal nabízenou autonomii, byli právě Rusíni. Maďarsko 21. 12. vyhlásilo na úz. P.Rusi autonomní provincii Ruská krajina, ovšem bez jasného vytyčení hranic. Byla vytvořena prozatímní vláda a sejm. Po komunistickém převratu v Budapešti byly na P. Rusi vytvořeny sověty, ovšem už 18. dubna 1919 byl ústřední sovět rozehnán.

Připojení k Československu

Začátkem ledna 1919 bylo na základě rozhodnutí Dohody zahájeno obsazování rusínského území čs. vojskem, které obsadilo Užhorod, ovšem dále už nepostupovalo.

V únoru 1919 se v Paříži sešel G. Žatkovič s A. Beskidem, mluvčím Podkarpatska. Vytvořili Rusínskou komisi , která vystupovala jménem všech Rusínů doma i v zahraničí. Žatkovič předložil Masarykovi memorandum Čtrnáct bodů (podmínky, za kterých se P. Rus připojí k ČSR) a odjel na P. Rus sjednocovat národní rady, což se mu podařilo 8.5. 1919, kdy se užhorodská, prešovská a chustská rada sjednotily do Centrální ruské národní rady (CRNR). E. Beneš předložil v Paříži návrh čs. vlády ve věci rusínské autonomie, který byl přijat.

Dne 10. září 1919 pak byla uzavřena mírová smlouva v Saint-Germain, podle níž se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní země s vlastním sněmem, který měl mít zákonodárnou moc v otázkách místní samosprávy, školství, náboženství apod. Desátý článek Smlouvy stanoví: „Československo se zavazuje, že zřídí území Rusínů jihokarpatských v hranicích, určených čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, v rámci státu československého jako samosprávnou jednotku, která bude vybavena nejširší samosprávou slučitelnou s jednotností státu československého.“ Mezinárodněprávní uznání připojení Podkarpatské Rusi k Československu potvrdila i trianonská mírová smlouva, podepsaná 4. června 1920.

Problémy s autonomií

V listopadu 1919 by vydán Generální statut pro Podkarpatskou Rus, který byl doslovným opisem mírové smlouvy + vymezení hranic se Slovenskem, základy administrativy, jazykové a školské otázky. Měl však provizorní statut, dokonce ani nebyl vydán formou zákona. V čele dočasné vlády stál gen. Hennocque, důležitý byl i tzv. administrátor země (Jan Brejcha), který měl připravit autonomní zřízení. Současně byla jmenována prozatímní pětičlenná rusínská autonomní rada/direktorium v čele s Žatkovičem. Ta ale v praxi neměla žádnou moc, o všem rozhodoval tandem Hennocque- Brejcha. Nespokojený Žatkovič, který odmítl být jenom loutkou, podal na protest demisi. Moc mu nepomohla ani štvavá kritika od A. Beskida. Prezident demisi zprvu odmítl, ale když jednání v Praze k ničemu nevedla, nakonec ji přijal.