Pop-art
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Pop-art
pop-art (z anglického popular art = lidové umění) je umělecké hnutí které se v 50. letech v opozici k abstrakci vrací k figurálnímu zobrazení
zobrazuje projevy moderní a velkoměstské civilizace
paralelně s pop artem se rozvíjí pop music (beatová hudba - Beatles)
v 60. letech se vlna pop artu šíří po celém světě. V roce 1964 byl Rauschenberg oceněn velkou cenou za malířství na benátském bienále
anglický pop art
termín pop art je r. 1955 prvně užit anglickým kritikem Lawrencem Allowayem
r. 1956 se koná výstava This is Tomorrow (Toto je zítřek) v Londýně - obrací pozornost veřejnosti na masovou kulturu. Richard Hamilton zde vystavuje svou koláž Co vlastně dělá naše dnešní příbytky tak odlišnými a tak sympatickými? Všechny pop artové znaky - svalovec, pin-up girl, elektrické přístroje, konzervu, masmédia
Richard Hamilton - tvořil nejprve pod vlivem Duchampa. Soustředí se na moderní reklamu a zbožní fetišismus (Poct Chrysler-corporation 1957), kombinuje koláž s malbou. Po roce 1963 se pod vlivem USA pouští i do sítotisku a fotografií
David Hockney - po krátké období expresivní malby se dostává k pop artu a vypracovává si malířský styl s důležitým kolorismem. Řadí se do pop artu svými náměty - v šedesátých letech maluje obrazové seriály o plovárnách, interiérech, bytové architektuře. Mužské akty a portréty. Experimentuje s fotomontáží
Peter Blake - spojuje koláž s malbou a vybírá si motivy z ilustrovaných časopisů a fotografií
Ronald Kitaj - americký malíř, který se usazuje v Londýně. Užíval fotografie, které převáděl do serigrafie. Jeho tvorba je angažovaná a zaměřená na politicko-sociální otázky.
americký pop art
v Americe se umělci orientovali méně satiricky a více se snažili vytvořit nové umění, které bude plně americké a bezprostředně inspirované velkoměstským folklórem
jelikož jim šlo o ryze americké umění inspirovali se v čistě amerických vizualitě - billboardy, fast foody, nákupními středisky, komiksy, televizí a automobily
médiem se stává tisk a fotografie, prvně také kult osobnosti - umělci-celebrity měli možnost se vyjadřovat v médiích a šířit tak svoje myšlenky
většina pop artistů pracovala v reklamě (propagační grafika, aranžéři) - umění pro ně byl další "produkt"
pop art vychází z neo dadaismu a je přímo ovlivněn díly Roberta Rauschenberga (který od r. 1958 tisknul - vytvářel foto-transfery) a Jaspera Johnse (objektovost malby, ikonické symboly - vlajky, značky)
citově chladně zpracovaný tisk - převedení fotografie na plátno bez jakýchkoliv poznámek - se stává klasickou technikou amerického pop artu. V roce 1962 tvoří Andy Warhol první sítotisky
v témže roce (1962) se koná velká výstava New Realists v NY - pop artisté se dostávájí do podvědomí. Jelikož chtěli být zařazeni do vývoje pozvali si i Nové realisty z Francie (Arman, Jean Tinguely, Daniel Spoerri, Yves Klein)
kritici vesměs pop artisty odmítají - vidějí v jejich práci výsměch všem "vznešených" ideám abstraktního expresionismu a celé moderně.
diváky byl naopak pop art přijat výborně. Objevují se noví sběratelé a umění se stává módou.
sami umělci tomu dost napomáhají, vycházejí z galerií, poskytují rozhovory - stávají se celebritami a obcházejí tak kritiky a apelují přímo na diváky, kteří je milují.
nejlépe kult osobnosti pochopil Warhole, který se také nakonec stál vrcholným dílem pop artu
i když se pop art rozvíjel o trošku dříve v Anglii, tak se v USA mnohem více rozvinul a ovlivňoval zpátky Evropu - grafické techniky
přes snahu o ignoranci problémů doby se pop art svojí ambivalencí stává částečnou kritikou své doby, které mu později zajistí přijetí u kritiků
Andy Warhol - sériografické série - Elvis, Marilyn, Mao ce Tung. Obrazy Campbellova polévky
Roy Lichtenstein - komiksové předlohy na obrovský formát - včetně rastru a obláčku s legendou. Lineární kresba, příběh vytržený z kontextu. M-Maybe 1965
George Segal - sádrové odlitky liského těla a autentických předmětů k vytváření výjevů každodenního života
Jim Dine - asociován i s neo-dada. Malířský projev. Zmnožování symbolů - 4 srdce
Robert Indiana - užívání písma, zmnožování symbolů do kompozice - Love
James Rosenquist - obrovské obrazy montované z více úseků - plochy jásavých barev
Tom Wesselmann - cyklus Velké americké akty (1960), ženské akty umisťoval do interiéru, kde iluzionisticky střídal malbu s reálnými předměty
Claes Oldenburg - obyčejné předměty rekonstruoval z neobvyklých materiálů (sádra, syntetika, tkaniny) - Hamburger, Umyvadlo
Wayne Thiebaud - maloval zátiší s dezerty a sladkostmi, obvykle zmnožené. Zachovává si silnou malířskou kvalitu
Ed Rusha - tvořil v Kalifornii (tzv. San Franciská škola, kam se později přestěhoval i David Hockney). Obrazy a tisky benzínových pump, pracoval velmi často s písmem