A 01 - Totalitní a autoritativní režimy jako způsob řešení problémů společnosti 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
A1)Totalitní a autoritativní režimy jako způsob řešení problémů společnosti 20. století
Klasifikace nedemokratických režimů
pojmy spojené s formou vlády a objevující se při charakteristice nedemokratických režimů
hegemonismus – spojený s mezinárodní politikou a nikoli s typem nedemokratické vlády. Znamená dominaci nad skupinou lidí, jiným národem nebo skupinou národů, kt. je zdůvodňována kulturní nebo civilizační dominancí nadřazeného subjektu nebo myšlenkou protiakce, s cílem odvrátit reálné nebo domnělé nebezpečí ze strany soupeře.
diktatura- neústavní vláda která spočívá ve zfalšování existující ústavy nebo vytvoření ústavy nové. Ve starém Římě označení pro úřad s vojenskými kompetencemi. Louis Blanqui mluví o diktatuře revolucionářů ve prospěch lidu, podle někt. inspiroval Marxe. V 19. století i pozitivní konotace – 1860 se Garibaldi prohlásil diktátorem.
Oligarchie – stabilní a uzavřená skupina nepodléhající kontrole ze strany společnosti, plutokracie je typem oligarchie, v níž hlavním definičním znakem je bohatství jejich členů a nikoli jejich urozený původ.
Pojmy čistě historické ( spojené s konkrétní historickou realitou)
absolutismus – monarchie 16. až 18. století – Rakousko, Prusko, Rusko; autarchie - používán někdy jako synonymum – spojován s Ludvíkem XIV
despocie – spojována s monarchiemi východu – Egypt, Sumer, Persie, Babylón,
tyranie – Řecko 7. a 6. století neomezená vláda zbavená legitimity, využívá napětí mezi aristokracií a masami.
Totalitarismus – vznik pojmu - poprvé se objevuje v Itálii po 1922, kdy jej Mussoliniho odpůrci požívají ve své kritice násilných metod užívaných ve snaze o úplné ovládnutí života v zemi. Tvrdí, že fašismus a komunismus jsou totální reakcí na demokracii a liberalismus (Giovanni Amendola, Lelio Basso)
Na straně fašistů ho převzal Giovanni Gentile a změnil jeho vyznění na pozitivní. Mussolini ho pak zařadil do běžného povědomí. Poprvé ho použil 22.června 1925 na kongresu Národní fašistické strany: „Uskutečnili jsme v celé zemi tak velký boj, že nyní musíme být tady i tam. Nejen to ale i tento cíl musí být charakterizován jako naše nezkrotná totalitní vůle a budeme v ní pokračovat s ještě větší neústupností (…). Chceme prostě zfašizovat Národ tak, aby zítra Ital a fašista znamenaly totéž.„ Do širšího povědomí Evropanů se dostal díky emigrantům z Itálie. Do běžného jazyka pronikl až po II. sv. v. V Německé říši se pojem používal v jiném kontextu – totální válka.
definice
Robert A. Dahl – považuje totalitarismus a demokracií za ideální konstrukce, vymezující prostor v němž se skutečně existující režimy pohybují.
2 koncepce totalitarismu
primordialisti - Edvard C. Carr, Karl R. Popper, Jacob L. Talmon, Vladimír Čermák – po celé dějiny se můžeme setkat s režimy naplňujícími charakteristiky totalitarismu. Totální prvky v zřízení starověké Sparty, někt. středověkých měst, Kalvínovy Ženevy, jakobínské Francie
modernisti - společenské a technické podmínky umožnily vládcům proniknout osobního intimního života člověka a dělat si nárok na jeho plnou loajalitu a možnost si ji vynutit až nyní.