A 01 - Totalitní a autoritativní režimy jako způsob řešení problémů společnosti 20. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
typologie autoritativních režimů podle J.J.Linze:
byrokraticko – militaristické autoritativní režimy – nejfrekventovanější, dominantní postavení armády a byrokracie, chybí ideologie, vládne pragmaticky, nejčastěji tvoří vládou podporovanou stranu, která redukuje participaci občanů v politickém životě na minimální úroveň. např.: Frnkovo Španělsko(1939 – 1975) Chile Pinocheta (1973 – 1989), Polsko Piłsudzkého a Rydze – Śmigłeho (1926 – 39), Maďarsko Hortiho (1920 – 1944), Argentina Peróna (1946 – 1955)
organicko – etatistické a. režimy – kontrolovaná participace na politickém vedení a mobilizace společnosti prostřednictvím tzv. organických struktur, při jeho vzniku jsou zpochybněny předpoklady liberální demokracie, systém politických stran. Organizuje politický život na základě malých primárních jednotek, které nemají teritoriální, ale zájmový charakter (něco jako profesní asociace, zemědělská družstva). Tyto malé jednotky – korporace jsou pak reprezentovány v centrální komoře korporací. np.: Salazarovo a Caetanovo Portugalsko (1926 – 1974), Dollfussovo a Schusniggovo Rakousko (1934 – 38), částečně Frankovo Španělsko a Mussoliniho Itálie (její klasifikace sporná)
mobilizační a. režim v postdemokratických společnostech – ve společnostech, které za sebou mají demokratickou epizodu, která neřešila základní problémy. Značná část společnosti touží se podílet na správě. např.: fašistická Itálie, italská provincie Carnaro
postkoloniální mobilizační a.r. – dominantní strana vzniká v boji za nezávislost, z počátku založeny na značné mobilizaci a podpoře společnosti. Nejvíce v Africe 2. pol. 20. stol.
rasové a etnické „demokracii“ - principy demokracie jsou omezeny na jednou rasově definovanou skupinu obyvatelstva (často menšinovou), druhá skupina je z rozhodování úplně vyloučena. např. JAR (1948 – 1993)
defektní a pretotalitní a. r. – některá s podmínek totalitního režimu není splněna (– mobilizace společnosti, míra využití ideologie, vyloučení pluralismu.) např.: Sovětský svaz v době Nové ekonomické politiky (1921 – 1924), východní Evropa krátce po II. sv. v.
posttotalitární a. r. – totalitní režim, který se stane stereotypní, strana má dominantní roli. např.: východní a střední Evropa od poloviny 50. l. 20. století. Tento typ později Linz povýšil na stejnou úroveň jako demokracii, totalitarismus a autokracii.
sultánské a.r. – specifický typ stojící v podstatě samostatně - nezmizel společenský a ekonomický pluralismus, je však pod vlivem nepředvídatelných despotických zásahů. Neexistuje vláda zákona, „sultánova“ moc je neomezená. Glorifikace vůdce, silné dynastické tendence. např. Haiti - Francois Duvalier, Dominikánská republika – Rafael Leonidas Trujillo, Irán v éře dynastie Pahlaví (1925 – 1979, 1935 přejmenován s Persie na Irán), Filipiny - Ferdinand E. Marcos.