A 01 - Totalitní a autoritativní režimy jako způsob řešení problémů společnosti 20. století

totalita v literatuře – antiutopie - George Orwell: 1984, Jevgenij Zamjatin: My,

- „autobiografie“ - Alexander Solženicyn: Souostroví Gulag, Gustaw Herling – Grudziński: Jiný svět.

André Gide: Návrat ze Sovětského svazu – původně nadšený stoupenec, po návštěvě rozčarován. Dostalo se mu kritiky ze strany levicových intelektuálů např. S.K.Neumann: Anti – Gide aneb Optimizmus bez pověr a iluzí.

vnitřní klasifikace totalitarismu(problematické):

• Uwe Friedrich – podle míry využití teroru

  • teroristické – teror nejdůležitějším nástrojem moci – Sovětský svaz Lenina a Stalina, Mao-Ce-tungova Čína, Severní Korea, Pol Potova Kambodža, Ceauşeskovo Rumunsko, Hodžova Albánie, Španělsko 1937-38, Třetí říše

  • byrokratické – východní blok po Satlinově smrti, Čína po smrti Maa do dnes

  • teokratické totalitární režimy – politická ideologie je postavena na náboženství Irán ajatolláha Chomejního – islámská morálka základním stavebním kamenem společnosti

problematická – neodlišuje totalitu a autokracii, odlišuje teokracii na základě ideologie, komunismus a nacismus však ne.

• Wolfgang Merkel – podle ideologie – rozlišuje varianty totalitární a autokratické

  • komunistické totalitární režimy – SSSR za Stalina (1929 – 53), Čína za Maa (1949 – 1976), Kambodža za Pol Pota (1975 – 79), Severní Korea za Kim Ir-sena (1948 - 1994 a Kim Čong-ila (1994 - ), Albanie za Hodži (1945 – 1985),…

  • fašistické totalitní režimy – Třetí říše (1938 – 1945), ne Mussoliniho Itálie

  • teokratické totalitní režimy – (legitimita a ideologie je čerpána z lpění na základních principech náboženství, které mají řídit život) – Irán ajatolláha Chomejního(1979 – 1989), Afganistán za talibanu (1997 – 2001)

Autoritarismus – definice - Juan José Linz - politický systém(vedle demokracie a totality):

• limitovaný politický pluralismus – i když většinou vzniká nějaká vedoucí politická strana není zdrojem veškeré moci, jejím základem je často spojení rozličných dřívějších elementů, není jednotná a disciplinovaná, zvláště v oblastech mimopolitických je možný vznik poměrně nezávislých organizací. Snaha o depolitizaci života (v duchu hesla „do politiky nám nemluvte, jinak si dělejte co chcete“)

• chybí vybroušená vedoucí ideologie, nebo má kompromisní charakter, zakládá se na obecné hodnotě např. vlastenectví, pravda, ekonomický rozvoj, sociální spravedlnost, …

• nedochází k politické mobilizaci, nebo je omezena na počáteční fázi existence režimu např. v případě, že vzniká v situaci boje za národní nezávislost. Nadchnout a zapojit občany je obtížné při absenci propracovanější ideologie.

• vůdce nebo malá skupina uplatňuje moc uvnitř špatně definovaných hranic.