5. Jedinec a stát

5. IDEA STÁTU A JEDINCE V RANÉM NOVOVĚKU

TEORIE VZNIKU STÁTU

• stát mohl vzniknout:

• prostým podmaněním jednoho kmene, společnosti druhým kmenem, společností

• prostým růstem počtu obyvatelstva

• prostým spojováním do většího územního celku

• nejčastěji je vznik státu vysvětlován tzv. teorií smluvní (konsenzuální) = stát vznikl „smlouvou“ mezi lidmi, kteří se zorganizovali a dobrovolně vzdali části své suverenity (svobody) ve prospěch celku (státu)

• další teorie o vzniku státu:

• náboženská teorie - vychází z božského původu státu, stát existuje z boží vůle

• mocenská teorie - vláda silnějšího nad slabším

• teorie násilí - stát vzniká jako produkt násilí – uplatnění síly

• teokracie: v čele panovník božského původu, vládne z boží milosti

• monarchie: v čele jediný vládce - monarcha (císař, král, velkovévoda, kníže, car); moc může být omezena ústavou=konstituční monarchie, parlamentem=parlamentní monarchie, stavy=stavovský stát; když není omezován=absolutistická monarchie

• republika: věc veřejná, v čele prezident, zpravidla se jedná o demokratický způsob vlády X pokud soustředěna moc do rukou jedné osoby, strany, třídy – vládne neomezeně=totalitní režim

VÝVOJ STÁTU?

• v minulosti státní často nazýváno národním (národním se myslelo lidové, všelidové - zejména vlastnictví)

• národ dnes chápán jako společenství jazyka, území kultury a ekonomiky (tuto definici u některých národů nelze použít, např. židovský národ má pouze společenství původu a kultury, nemluví společným jazykem, ani nemá společné území, ale je z větší části rozptýlen mezi jinými národy) -> vhodnější by snad bylo říci, že národ je takové lidské společenství, které má pocit sounáležitosti a sdílí společné kulturně-historické tradice

• v katolickém pojetí jsou kmen i lid přirozené útvary, které mají svůj transcendentní rozměr, své patrony i anděly strážné X stát jako výtvor čistě lidský a transcendentní rozměr nemá

• v politické teorii stát = společnost, vzniklá na základě fiktivní smlouvy mezi občany a státem a mezi občany navzájem, ale bez transcendentního ručitele, tedy smlouvy pouze lidské

• výrok sv. Augustina "stát, který není zřízen a řízen k uskutečnění vysokého ideálu mravního, není ničím jiným, než lupičstvím vysokého stylu"

• výjimku mezi státy tvoří království, které má svůj transcendentní rozměr - daný tím, že král a dynastie jsou povolány k vládě z Boží Milosti, tedy Bohem vyvoleni

• nutné rozlišovat mezi státy národními a mnohonárodnostními:

• národní stát je vytvořen jediným národem

• mnohonárodní státy tvoří více národů, resp. kmenů a je nutné řešit jejich vzájemné vztahy (řešení národnostní problematiky např. federativní, samosprávné uspořádání státu se zaručenými právy jednotlivých národních jazyků)

• středověká království národnostní problematika netrápila - lid jednoho království byl v podstatě považován za jeden národ spojený kultem společných světců a dynastií, která byla k vládě povolána z Božího úradku a respektována všemi; jazyky (kmeny) byly respektovány, obecně nebyl zájem na jejich potlačování

• České země v době reformace a po Bílé hoře:

• pod vlivem reformace němčina připuštěna jako jednací řeč zemského soudu a sněmu v 70. letech 16. stol. -> zanikla podmínka znalosti češtiny pro šlechtu, která chtěla být přijata za obyvatele českých zemí -> proti tomu se postavila česká katolická šlechta -> prosadila 1615 zákon, který v českém zemském sněmu dovoloval mluvit pouze česky (německy bylo dovoleno mluvit za určitých okolností pouze stavům ze Slezska a Lužice) a ustanovení, že za šlechtu nesmí být přijat nikdo, kdo češtinu neovládá (stupeň poněmčení české evangelické šlechty nejlépe ukazuje to, že při přijetí Ferdinanda II. za českého krále nebyl nikdo z evangelíků schopen ve sněmu česky vyslovit důvody proti jeho přijetí - vůdce evangelíků Thurn neuměl slovo česky - takže proti přijetí Ferdinanda II. se vyslovili pouze 3 sněmovníci)

• protireformaci v Čechách je vytýkána germanizace, ale je třeba také přiznat germanizaci předbělohorskou, prováděnou evangelíky a přijmout, že v případě vítězství stavovského povstání by germanizace pokračovala a pravděpodobně účinněji, také pomocí kostelů a škol (protože katolický kostel a škola byly jazykově neutrální, liturgickou řečí a řečí vyššího školství byla latina, která nikoho neodnárodňovala – kněží byli povinni kázat alespoň v neděli a svátky v řeči lidu, kterou museli ovládat i pro účely zpovědi - takové povinnosti evangeličtí pastoři zpravidla neměli)

• nutnosti dobře ovládat češtinu a jazykově neutrální (latinské) vzdělání byly předpoklady, ze kterých mohla vyrůst inteligence, která probouzela národní uvědomění českého národa

• k obrodě jazyka a národa dochází zejména v souvislosti s kultem sv. Jana Nepomuckého, českými, vlasteneckými kázáními, poutěmi a písněmi -> při poutích si český národ uvědomoval svoji sounáležitost a sílu a utíkal se pod ochranu sv. Jana Nepomuckého, který se stal vedle sv. Václava nejvýznamnějším českým patronem