5. Jedinec a stát

Z BOŽÍ MILOSTI:

• požehnání Boží milostí dává legitimizaci panovníka skrze vůli Boha („zástupce Krista na zemi“

• monarcha, který za své postavení vděčí dědičnosti, je-li věřící, obvykle své dosazení chápe jako „z milosti Boží“

• za absolutismu se vyvozovala pozice, kdy krále nebylo možné odvolat, ani jiným způsobem zabránit výkonu jeho v jeho vlády

• hlavními příklady Ludvík XIV., pruský Bedřich Vilém IV., Habsburkové, ruští carové

• v 17. století probíhaly tradiční kulturní hodnoty ztrácí svůj význam a hledá se nové ospravedlnění panovnické vlády -> tradiční zdůvodnění legitimity vlády urozeným původem s Boží milosti již nestačí

• propad váhy církevního posvěcení se vzorově projevil na sporu Karla I. a parlamentu - parlament trval na tom, že vládce musí jednat v zájmu země, reprezentovaném poslanci, kteří se řídí moudrostí, kterou prostřednictvím parlamentu zastává většina rozumných občanů X Karel I. trval na tom, že on je k vládě zrozený a pomazaný, tedy Bohem ustanovený = platí jeho vůle jako zastupujícího vůli boží -> Karel I. nakonec z vůle parlamentu popraven diktátorem Oliverem Cromwellem -> diktatura parlamentu jen načas, protože lid (veřejné mínění) postupně prohlédl parlament jen jako vlastníka silné armády a zástupce finančního prospěchu (legitimita klesala) -> pro záchranu legitimity správy Anglie nalezen kompromis v konstituční monarchii, kde král je sice dál zrozován z boží milosti, ale je povinen se řídit vůlí parlamentu (neboli moudrostí)

• objevuje se novodobá přirozeno-právní teorie, obsahující již základní hodnoty novověku i moderní doby, tj. především neredukovatelnou individualitu člověka i s jeho schopností být tvůrcem a organizátorem vlastního světa, a dále svobodu a rovnost jako konstitutivní prvky novodobé ideje občanství

• cílem všech smluvních teorií bylo vždy vysvětlení podmínek pro vznik legitimního politického a sociálního řádu – vysvětlení založené na ideálech individuální svobody a vzájemné rovnosti, které jsou nejsnáze demonstrovatelné právě ze smluvní konstrukce

SPOLEČENSKÁ SMLOUVA:

• jde o sociálně politickou teorie 17. a 18. stol.

• teorie, podle které veškeré právní a mocenské vztahy ve společnosti jsou dány jakousi dohodou mezi všemi členy dané společnosti

• motivací ke smlouvě je nejistota, kterou lidé pociťují -> výměnou za ztrátu části svobody se jim dostává ochrany jejich práv a jistoty ve prospěch všeobecného blaha

Thomas Hobbes:

• anglický filozof opírající se o zkušenost; byl zastáncem absolutismu, ale zůdrazňoval právo jednotlivce, přirozenou rovnost všech lidí a názor, že všechny legitimní politické moci musí mít „zástupce“ na základě souhlasu společnosti

• spisy O přirozenosti, Základy přírozeného a politického práva, Leviathan

• vidí člověka jako egoistu, kterému jde o vlastní výhody (= o zachování existence a o vlastnictví statků) – v přírodním vztahu ale vládne válka všech proti všem (člověk je člověku vlkem) -> tento stav nedává lidem uspokojení a jistoty -> potřeba ochrany u suveréna, u autority ( tato autorita ale musí mít absolutní moc, neboť prý jakýmkoli dělením moci vzniká „stát ve státě“ a tedy možnost občanské války - Hobbes sám občanskou válku zažil a jeho politická filosofie byla patrně motivována snahou zabránit jejímu opakování)

• společnost a stát tedy vznikají na základě společenské smlouvy za účelem většího zisku

• suverén není nikým a ničím vázán a je odpovědný jedině Bohu, církev je ale též podřízena státu, neexistuje dělba moci

• odstraňuje z etické a politické filosofie poslední teologická hlediska a ohledy

• v Leviathanovi navíc tvrdí, že neomezená moc náleží vládě jakékoli a vybízí k poslušnosti novým vládcům, kteří zvítězili v občanské válce (po Cromwellově smrti za Stuartovců Hobbes v nebezpečí, ale nakonec smír)