5. Jedinec a stát

• vůle, která je společnou vůlí celého tělesa a je vedena obecným zájmem=obecná vůle (ta se liší od vůle a zájmu jednotlivce i skupin jedinců)

• ti jedinci, kteří podepsali společenskou smlouvu konstituují lid -> ten vytváří jednotu na bázi svého společného zájmu = obecná pravidla - zákony, jsou předmětem obecné vůle, tedy jsou vůlí lidu jako celku, který je suverénem - tento bod hovořící o suverenitě lidu je hlavním stavebním kamenem rousseauovské filosofie státu

• vůle jednotlivce nemůže být totožná s vůlí obecnou, stejně jako jednotlivec nemůže svou vůli delegovat na jiného příslušníka lidu

• svrchovaná moc – lid – se nemůže nechat zastupovat -> vydávat zákony má právo výlučně lid - zastoupení lidu ve smyslu parlamentu tak nepřichází v úvahu, neboť zákony musí být schváleny přímo všemi členy lidu, jinak je zákon neplatný

• stát, v němž vládce jedná v souladu se zákony=republika (tedy každý stát, v němž vláda respektuje suverenitu lidu a obecnou vůli - může se jí stát jak demokracie, tak i aristokracie nebo monarchie)

• Rousseau si idealizuje stav před existencí společenské smlouvy - glorifikuje divocha a domnívá se, že civilizace naopak v člověku zabíjí jeho dobré vlastnosti (člověk se rodí svobodný, ale společnost ho dává do okov - nepřirozená nerovnost vznikla tehdy, když méně ušlechtilí barbaři začali shromažďovat více majetku, než jim příslušelo, a to na úkor druhých -> Počátky všeho zla tedy vidí v soukromém vlastnictví)

Charles Louis Montesquieu:

• uvědomoval si rovnocennost civilizací

• zdůrazňoval působení reálných činitelů v dějinách

• spisy Perské listy (satira na státní absolutismus a všeobecné uvolnění mravů); O duchu zákonů -> ovlivněno Lockem, myšlenka přirozeného práva, ze kterého vyplývá duch zákonů=odlišnost zákonů v různých zemích – podle klimatu, prostředí, formy hospodářství, formy vlády, malé zeměpisné rozlohy-republiky,velké zeměpisné rozlohy-monarchie, psychologie atd.

• rozlišuje 3 státní formy (despocie-strach, monarchie-čest, republika-ctnost)

• moc dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní

UTOPIE

• kromě přirozeno-právních teorií vznikaly v novověku i díla utopická – nereálné vize společnosti směřovaly k dokonalosti společnosti, tím se lišili od přirozeno-právní teorie, která kladla důraz na lidskou přirozenost

Thomas More:

• vypráví o životě na fiktivním ostrově Utopia

• vypravěčem je námořník Rafael Hythlodaios („Tlachal“), který na Utopii strávil mnoho času a poznal tamější státní zřízení, chod země a zvyky zdejších obyvatel

• kniha ze dvou částí - Kritika společnosti, O ideálním státě

• jeho vzorem je právě Utopia, jejímž předobrazem byla Anglie, do očí bijící je počet měst (54), který je shodný s počtem hrabství v soudobé Anglii či podobný tvar ostrova, jejž More popisuje

• Utopisté žijí v hojnosti, bez výjimky likvidují příživníky, žijí šťastně, skromně a prostě - navštěvují společné jídelny, společně obdělávají půdu a konají řemeslné práce

• společnost byla naprosto beztřídní, jedinou výjimku představovali úředníci a otroci - úředníci voleni lidem pro své schopnosti a nepožívali žádných privilegií

• v otázce náboženství jsou Utopijci velmi tolerantní - každý si může libovolně vybrat, co bude uctívat (nevztahovalo se na ateisty a propagace náboženských učení - to bylo v Utopii dovoleno jen potud, pokud to neuráželo náboženské přesvědčení ostatních a neburcovalo to zbytečně lid)

• More nenabízel svou Utopii jako model, ale jako námět k zamyšlení a úvahám -> pro panovníky, aby dali svým poddaným spravedlivější zákony, které by byly racionální a dělaly by život lepším