5. Jedinec a stát
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
John Locke:
anglický filozof; hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí
spisy Dvě pojednání o vládě, Esej o lidském rozumu
rozebírá pojetí králů jakožto vládců nad jinými lidmi, jejichž autorita se odvozuje od Adama, tedy Bohem stvořeného prvního člověka -> neexistuje zákon (ani božský, ani přirozený), který by určil, kdo je pravým dědicem ve všech možných případech - ukazuje, že žádný vládce nemůže mít prospěch či autoritu z toho, že se odvolává na odkaz „Adamova osobního panství a otcovské autority“
přirozený stav:
tvrdí, že člověk se od přirozenosti nachází ve stavu dokonalé svobody a rovnosti - v tomto přirozeném stavu platí dokonalá svoboda činit cokoli se sebou či svým majetkem, co je v mezích přirozeného zákona + lidé si jsou rovni, neboť všichni jsou tvorové téhož druhu
přirozený zákon však opravňuje každého trestat přečiny proti němu, a to tak a v takovém rozsahu, aby pro příště zabránil jeho porušování – v podstatě oko za oko, zub za zub
protože ale člověk má sklony ke zlomyslnosti, vášním a pomstě, je problematické, aby lidé byli soudci a vykonavatelé trestu ve své vlastní věci
pojetí společenské smlouvy:
Locke na ni postavil svou teorii vlády
z přirozeného stavu se lidé vyvazují společenskou smlouvou - ustanovili si pravidla, která ruší nevýhody přirozeného stavu – smlouva proto, aby ochránila práva, majetek a svobodu lidí dané společnosti, protože ve stavu přirozeném je požívání práv nejisté (když mají všichni právo svobodně činit dle své vůle, stává se, že zasahují do práv druhých)
moc má většina - univerzální souhlas zakládá samu společnost, ale vládu nad ní dostatečně ustanovuje souhlas většiny (může být vláda krále, oligarchy nebo demokracie)
přirozená práva nelze nikomu odejmout, i když legitimní vláda má právo je porušovat v zájmu společného dobra
legitimní vláda – ochraňuje, je složena z lidu X nelegitimní vláda – když začne cíleně popírat práva občanů a tím se dostane do přirozeného stavu – do válečného stavu s těmi, kterým uškodila (a zde máme právo zničit to/toho, kdo válku zavinil)
pro Locka nebyl přirozený stav stav válečný jako pro Hobbese
Jean Jacques Rousseau:
východisko v náhledu na pojetí republiky spatřuje v moci lidu, ústředním bodem jeho konceptu je participace všech občanů na vládě
vychází z přesného překladu slova demokracie -> ale pokud skutečně bude vládnout lid, pak není možné, aby demokracie existovala, protože lid neumí vládnout sám nad sebou – „je proti přirozenému řádu, aby velký počet vládl a malý počet byl ovládán.“
vláda v demokratických společnostech by mohla existovat jen za předpokladů, že společnosti jsou velmi malé celky, v nichž se všichni občané osobně znají; že ve společnostech je nastolena vláda „prostoty mravů“, což zajišťuje umírněné veřejné debaty; že příslušníci společností jsou stejně bohatí a mají stejnou moc (hodnost) a že společnosti neznají přepych -> tohle vše jen výjimečně a tak pro Rousseaua je jedinou možnou demokracií národ bohů
pojetí společenské smlouvy: