KOŽP tahák

EPITELOVÉ TKÁNĚ - epitely kryjí povrch těl organismů a vystýlají dutiny, tvoří ji jedna nebo několik vrstev buněk většinou stejného tvaru, mezibuněčné hmoty je velmi málo, buňky jsou polarizovány 1. apikální (volný) konec – mikroklky, řasinky (resorpční a respirační funkce) 2. bazální konec - epitely jsou vyživovány pomocí bazální blány (=vrstvička kolagenu) charakteristickým znakem je přítomnost vnitrobuněčného spojovacího komplexu (mechanické, těsnící a komunikační spoje) složena: z ektodermu – epitely tělního pokryvu (epidermis), z entodermu – výstelka zažívací trubice (epitel dýchacího ústrojí), z mezodermu – epitely urogenitální soustavy, endotel srdce, cév. Podle tvaru buněk dělíme epitel na: a) dlaždicový (plochý) – buňky jsou ploché, výrazně širší než vyšší (př. výstelka plícních alveolů) b) krychlový (kubický) – šířka a výška buňky jsou téměř shodné (př. pigmentový epitel sítnice)c) cylindrický (válcový) – buňky jsou vyšší než širší (např. sliznice trávicí soustavy živočichů). Podle počtu vrstev rozlišujeme epitel: jednovrstevný – tvořený jednou vrstvou buněk, typický pro bezobratlé živočichy - plochý (osrdečník, poplicnice)- kubický (pokožka, pigmentový epitel sítnice) - cylindrický (žlučovody, výstelka vejcovodu a dělohy) víceřadý – buňky jsou nestejně vysoké, ale všechny nasedají na bazální membránu (např. sliznice dýchacího ústrojí savců) vrstevnatý – tvořený několika vrstvami buněk (např. vrstevnatý dlaždicový epitel pokožky) - plochý (ústa, jícen, řitní otvor, pochva) - kubický a cylindrický (močovod) přechodný – přízpůsobený roztahování a stahování orgánu (povrchové buňky jsou největší a kryjí více buněk ležících pod nimi), např. v močovém měchýři savců. Podle funkce rozlišujeme epitely: výstelkové a krycí – chrání povrch těla (pokožka) a vystýlá dutiny (sliznice), resorpční – zajišťuje vstřebávání živin, řasinkový – umožňuje pohyb nebo příjem potravy, smyslový – umožňuje přijímat podněty, žlázový – je uzpůsoben k sekreci (k vyměšování), pigmentový – obsahuje pigment, je uzpůsoben k absorpci světla (např. sítnice) svalové – v buňkách kontraktilní fibrily, zárodečné – v dospělosti se ztrácí charakter epitelu

POJIVOVÉ TKÁNĚ - pojivová tkáň často spojuje nebo izoluje orgány, vyplňuje prostory mezi orgány, poskytuje oporu měkkým částem těla, slouží k ukládání rezervních látek nebo plní funkci ochrannou, buňky pojivové tkáně jsou od sebe odděleny mezibuněčnou hmotou POJIVA VÝPLŇOVÁ A OPORNÁ - rozlišujeme: VAZIVO - řídké vazivo – převládá rosolovitá hmota, je nejrozšířenější, tvoří obaly orgánů, slizniční a podslizniční vazivo, podkožní vazivo, mezenchym – zárodečné v., polotekutá mezibuněčná hmota, málo vláknité složky, rosolovité vazivo – pravé vazivo, mezibuněčná hmota je rosolovitá, složena z kolagenních a elastických vláken, řídké kolagenní vazivo – nejrozšířenější typ vaziva, obsahuje různé buněčné typy, vláknitá složka obsahuje kolagenní i elastická vlákna, zásobárna glykogenu, tukové vazivo – řídké kolagenní vazivo s převahou tukových buněk, zásobárna tukových rezerv organismu, mechanická ochrana, tepelná izolace, husté (tuhé) vaziva – převažuje vláknitá kolagenní složka, husté neuspořádané – odolává tlaku z různých směrů - obal svalů a orgánů, okostice, husté uspořádané – odolává jednosměrnému tahu - vazy, šlachy. CHRUPAVKA - typické oporné pojivo obratlovců, silně vyvinutá mezibuněčná hmota i vláknité složky, buňky tvořící chrupavku nazýváme chondrocyty, chrupavka neobsahuje cévy, tvoří zárodečný skelet obratlovců, později je nahrazována kostí (osifikace), ale na některých místech zůstává i v dospělosti , rozlišujeme: primitivní chrupavka - chondroidní tkáň – silná kolagenní vlákna, parenchymová chrupavka, pravá chrupavka - stavební jednotka je chondrom a/ hylinní – nejrozšířenější, průsvitná, převažuje mezibuněčná hmota s jemnými kolagenními vlákny, na povrchu je tuhé kolagenní vazivo, které plynule přechází do chrupavky, vyživuje ji a umožňuje její růst, tvoří např. hrtan b/ elastická – pružná (obsahuje kolagenní i elastická vlákna), je nažloutlá, nachází se např. v ušním boltci, Eustachově trubici, c/ vazivová – odolná vůči tlaku a tahu, neprůsvitná, vyskytuje se např. v meziobratlových ploténkách, d/ vláknitá – převaha vláknité složky, vlastnosti chrupavky i vaziva, např. v ploténkách páteře. KOST (=os) - pevné pojivo, které tvoří kostru obratlovců, skládá se z mezibuněčné hmoty tvořené kolagenními vlákny, na jejich povrchu se ukládají anorganické látky, dále se skládá z kostních buněk: osteocyty – vlastní kostní buňky produkující mezibuněčnou hmotu, steoblasty – jsou na povrchu kosti, osteoklasty – rozrušují kostní hmotu a podílejí se na její přestavbě - tzv. osteony: tvoří jej osteocyty a kolagenní vlákna (v kompaktní kosti), ve středu osteonů se nachází Haversův kanálek (jimiž procházejí cévy a nervy), kosti vznikají osifikací (kostnatěním) vaziva nebo chrupavčité tkáně, která je postupně nahrazována kostí, na povrchu kosti se nachází okostice - typy kostí: a/ kost plsťovitá – neobsahuje Haversův systém, b/ kost lamelární – kompaktní (dlouhé kosti) a houbovitá (hlavice dlouhých kostí, ploché kosti) KOSTNÍ DŘEŇ - nachází se uvnitř houbovitých kostí, obsahuje mateřské buňky krevních buněk a krevních destiček ZUBNÍ TKÁŇ - obsahuje: zubní buňky, zubní hmotu – zubovina (=dentin), kde nejsou buňky, zubní dřeň – uprostřed zuboviny, kořen zubu je kryt cementem, na povrchu se nachází ozubice, korunku pokrývá sklovina epitelového původu (=email), obsahuje 70% organické soli – je tvrdší než kost