KOŽP tahák

FOTORECEPTORY a/ jednoduché oko (=ocelli) - představují skupiny světločivných buněk koncentrovaných na určité místo v pokožce. - pokud jsou tvořeny pouze světločivným epitelem - sítnicí, umožňují pouze rozlišení intenzity světla (kontrastní vidění). - pokud je sítnice podložena vrstvou pigmentových buněk, umožňují i určení směru dopadajícího světla. - schopnost rozlišovat různé předměty umožňuje oko, kde se světločivný epitel zanořuje dovnitř tkáně a jehož součástí je i optický aparát s čočkou, která zaostřuje obraz vnějšího prostředí a předmětů na receptory v sítnici. b/ Složené oko - vyvinulo se z pohárkových očí, které se seskupily do většího počtu a oddělily je pigmentové buňky. - složené oči jsou obvykle složeny z většího počtu tzv. omatidií (oček). - jejich vnější povrch tvoří v rohovku , což je přeměněná kutikula. - pod rohovkou se nachází krystalinní kužel (světlolomné tělísko), který však není schopen akomodace a omatidia jsou proto zaostřena na různé vzdálenosti. - pod krystalinním kuželem se nacházejí smyslové buňky, jejichž senzitivní výběžky splývají v rhabdom umístěný ve střední části. - jednotlivá omatidia jsou odstíněna pigmentovými buňkami. apoziční – pokud jsou omatidia vzájemně zcela odstíněná superpoziční oko – pigmentová zrna se za šera stahují dolů, čímž může světlo částečně procházet z jednoho omatidia do druhého, což umožňuje lepší vidění při nedostatku světla. - složené oči bývají označovány také jako mozaikové oči, protože obraz, který vytvářejí je složen z velkého počtu výseků, které poskytují jednotlivá omatidia. - složené oči jsou časté zejména u členovců, dále se vyvinuly u některých kroužkovců, mlžů a u některých hvězdic. c/ komorové oko - má kulovitý tvar. - jeho světločivná vrstva obsahuje dva typy zrakových buněk, tyčinky a čípky. Tyčinky se nacházejí hlavně na okraji sítnice a vytvářejí černobílý obraz při nedostatku světla. Čípky jsou aktivní za silného světla a umožňují barevné vidění. - v sítnici jsou přítomny tři typy čípků, které reagují na červené, zelené a žluté světlo. - tyčinky i čípky obsahují fotopigment, který reaguje na světlo a způsobuje nervové impulsy. - fotopigment obsahuje variantu vitamínu A vázanou na bílkovinu opsin. - opsin je různý pro různé typy fotoreceptorů a určuje, zda je fotopigment citlivý na veškeré světlo (tyčinky) nebo pouze na červené, zelené nebo žluté světlo. - působením světla je vitamín A pozměněn a odděluje se od bílkoviny opsinu. - přechod na vidění za šera proto vyžaduje určitý čas, protože rhodopsin (=oční purpur - vitamín A vázaný na bílkovinu opsin) je působením světla rozložen na bezbarvý opsin a vitamín A. - tyčinky musí ale k vidění v šeru musí rhodopsin obsahovat. - silný nedostatek vitamínu A také omezuje tvorbu rhodopsinu a způsobuje šeroslepost. - zevní vnější vrstva oční bulvy – bělima, je tvořena neprůhledným pojivovým pouzdrem, přední část oka je kryta průhlednou rohovinnou vrstvou – rohovkou. - na bělimu nasedá cévnatka (=chorioidea), což je pojivová vrstva s cévami, a sítnice s vnější pigmentovou a vnitřní senzitivní vrstvou. - tato vnitřní vrstva sítnice obsahuje vrstvu zrakových buněk a dvě vrstvy neuronů. - na sítnici se činností čočky vytváří zmenšený převrácený obraz. - největší koncentrace čípků a tudíž nejostřejší vidění je v místě tzv. žluté skvrny. - nervová vlákna ze sítnice se sbíhají v místě zrakového nervu, který prochází sítnicí. - v tomto místě proto chybí zrakové buňky a tento bod je proto označován jako tzv. slepá skvrna. - z přední části oka za rohovkou následuje pigmentovaná duhovka s otvorem uprostřed (=zornice), který reguluje množství světla přicházejícího na sítnici a je ovládán hladkou svalovinou. - za duhovkou se nachází čočka (=lens), což je průhledné, světlolomné těleso zavěšené v řasnatém tělísku. - schopnost akomodace (=zaostření) u kruhoústých je velmi omezená, čočka není uchycena pomocí svalů a její tvar se může měnit pouze změnami tlaku v přední a zadní komoře oka. u čelistnatců dochází k akomodaci posunem čočky. u vyšších obratlovců (plazi, ptáci a savci) je čočka zavěšena pomocí kontraktilních vláken a k akomodaci dochází převážně změnou tvaru čočky.- v okolí čočky se nacházejí tzv. oční komory, které jsou vyplněny očním mokem. přední oční komora se nachází mezi rohovkou a duhovkou, zadní oční komora mezi duhovkou a čočkou - prostor mezi čočkou a sítnicí vyplňuje sklivec, který tvoří rosolovitá hmota. - vně oka se nacházejí přídatné orgány oka. tři páry okohybných svalů – otáčení oka ve směru sledovaného objektu. oko je kryto očními víčky, u ptáků a mnoha plazů se z vnitřního koutku vysouvá třetí typ víčka, tzv. mžurka. prokrvená tkáň mezi rohovkou a víčky je označována jako spojivky. nad vnějším koutkem oka se nacházejí slzné žlázy, přebytečné slzy odtékají slznými kanálky do nosní dutiny. řasy, obočí – zachycení nečistot, typy očí: a/ podle orientace smyslových buněk je dělíme na: oči přivrácené – citlivé výběžky zrak. buněk k povrchu (bezobratlí) oči odvrácené – citlivé buňky obrácené k pigmentové vrstvě (obratlovci) b/ podle stavby: oči skvrnové, miskovité, pohárkové, složené, oko komorové způsoby vidění: a/ kontrastní – jen rozlišení intenzity světla (zrakový orgán tvoří jen sítnice) b/ směrové – rozlišení i směr světla, sítnice podložená vrstvou pigmentových buněk c/ obrazové – rozlišení předmětů, součástí oka je i optický aparát