B8......................................................................................zrevidováno

B8) Iura in re aliena

• Iura in re aliena = věcná práva k věci cizí (věcným právem k věci cizí je i zástavní právo – viz.ot.B11)

• práva, která dávají oprávněnému možnost zvláštního, obsahově přesně vymezeného působení na věc, která není jeho vlastnictvím

• oprávnění: a) přímé

b) výlučné

c) není všeobecné -obsah je jednoznačně určen

• právní panství, kvalitativně má stejnou povahu jako vlastnictví, ale obsahově omezené

• řadíme mezi absolutní práva, nikoli mezi práva relativní(vyplývajících z obligačních vzathů)

• pojem „věcná práva k věci cizí“

• vznikl až ve středověku – římskoprávní školy

• v ŘP chápáno jako určitá samostatná skupina s vlastními společnými znaky

Služebnosti – servitutes

• nejprve za služebnosti považovány jen pozemkové služebnosti (jen určitý vymezený počet práv, typizovány)

• později nové rozdělení

• uznáno, že všechna sem řazená práva mají přes svou různorodost určité společné rysy

1. pozemkové služebnosti

• mohla trvat, vzniknout, zaniknout pouze v souvislosti s vlastnictvím pozemku

• oprávnění spojené s vlastnictvím určitého – sousedního pozemku

• vztah mezi 2 pozemky – jeden pozemek sloužil druhému

• vlastník jednoho pozemku měl kromě všeobecného právního panství (vlastnictví) k jednomu pozemku, ještě omezené právní panství (služebnost) k sousednímu pozemku

• vzájemný vztah měl být trvalý  každý vlastník určitého pozemku byl vůči každému vlastníkovi sousedního pozemku v jisté trvalé výhodě – její obsah dán obsahem služebnosti  nejen aktuální vlastník, ale i jeho právní nástupce

  1. pozemek panující (preadium dominans)

- pozemek, jehož vlastník je oprávněn užívat v omezené míře sousední pozemek

1. pozemek služebný (praedium serviens)

- pozemek, jehož vlastnictví je služebností omezeno

• vznik, trvání a zánik jen ve spojení s vlastnictvím určitého pozemku

• měly přispívat hospodářskému využití pozemků

1. osobní služebnosti

• mohla trva, vzniknout, zaniknout pouze v souvislosti s existencí osoby

• osobní užívací práva – měla výrazně osobní ráz

• prospívala vždy určité fyzické osobě - omezovala každého vlastníka věci, k níž byla zřízena,

• trvala jen po dobu života oprávněného  dočasná práva – končila nejpozději smrtí oprávněného

• vznik, trvání a zánik jen ve spojení s určitou osobou

• alimentační funkce – zajišťovala nebo usnadňovala výživu nebo životní náklady oprávněného  často zřizovány na případ smrti pro příbuzné

• omezovaly vlastníka služebné věci více než pozemkové služebnosti

společné rysy – znaky:

1. rozdíl mezi služebností a vlastnickým vztahem k věci

• nikomu nemůže sloužit jeho věc (nemini res sua servit)  nikdo nemůže mít služebnost k vlastní věci

• předmět služebnosti musí být vůči oprávněnému věcí cizí

• vlastník věci + oprávněný ze služebnosti = zásadně 2 různé osoby  pokud splynou (konfuze – confusio) – služebnost zaniká