České meziválečné umění

České meziválečné umění

• r. 1918 po první světové válce vzniká samostatný stát Českoslovenko s prvním prezidentem Masarykem

• umělecky důležitou osobností byl Vincent Kramář - historik, sběratel a mecenáš. Pro české země získal obrazy Picassa a Rembrandta aj. V letech 1919-1939 byl ředitelem Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (dnešní Národní Galerie)

tvrdošíjní 1918 - 1924

• do upadlé pražské poválečné scény vnesly vzruch umělci vystavující na výstavě s názvem "A přece! Výstava několika tvrdošíjných", jež byla organizována S.K.Neumannem

• Josef Čapek, Vlastislav Hofman, Rudolf Kremlička, Otakar Marvánek, Václav Špála, Jan Zrzavý

• 6 výstav. Vystovalo s nimi mnoho dalších (Feigl, Šíma, Filla, Rykr, Chohol, Klee, Dufy, Ozenfant, Jeanneret)

• snaha o navázání na předválečnou avantgardu

• evropská humanistická orientace - touha po štěstí, laská k práci a k věcem

• osciluje mezi doznívajícím kubismem (Čapek, Špála) a neoklasicismem (Zrzavý, Kremlička)

• styky s mezinárodní avantgardou (Německo, Francie)

• Špála opouští kubismus v r.1923 a maluje hlavně zátiší a krajiny (zelené a modré období). Poté převládá zátiší a klasický akord červené a modré

• Čapek rozvíjí sociální motivy z války (Vdova), krajiny městské periferie (Na obvodu města - nový civilismus). Hadráři (1923) - období chlapů - vagabundi, pijáci a trhani, později děti. Monumentální jednoduché figurální obrazy ze Slovenska (Děvče se džbánem, Žena s košem). Od r.1933 maluje expresivně pod hrozbou fašismu - cykly Diktátorské boty, Oheň a Touha.

• Rudolf Kremlička (1886-1932) - realistické žánry, obdivoval Holanďany. Po pobytu v Paříži hledá modernější výraz - pod vlivem Maneta maluje barevnými plochami s výraznými konturami (Odpočívající tanečnice, 1918, Osušující se žena, 1925). Přiklání se také k novoklasicismu (Pradlena). Vynikl i jako portrétista

• Zrzavý rozvíjí novoklasicismus v krajinách. Později maluje krajinu jako monochromní znakové siluety. Klade důraz na lyrický prožitek, krajiny bere jako vizi nikoliv jako záznam reality

sociální skupina Ho-ho-ko-ko 1924-1927

• mladí malíři z Umělecké besedy (Holý, Holan, Kotík) společně se sochařem Karlem Kotrbou

• prosté výjevy ze života ve městě se sociální tendencí

• Karel Holan ovlivněn M.Utrillem, cirkusy, poutě, na pomezí města a venkova

• Miroslav Holý - prostí lidé na přesměstí, později se blíží fauvismu

• Pravoslav Kotík se hlásí k novoklasicismu a lyrickému kubismu. Maluje i politické aktuality

Českou krajinou se zabývali i další malíři z Umělecké besedy - Václav Rabas, Vlastimil Rada a Vojtěch Sedláček

umělecký svaz devětsil 1920-1933

• středisko české umělecké avantgardy všech odvětví (literáti, výtvarníci, architekti, hudebníci, teoretici)

• nebyl názorově jednotný - dynamický avantgardní model, který se měnil

• hlavním teoretikem byl Karel Teige, malíři Hoffmeister, Muzika, PIskač, Šíma, Wachsman, sochař Bedřich Stefan, architekt Bedřich Feuerstein

• původní členové byli i Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, režisér Honzl.

• prvotní program měl ideály proletářského umění, odmítal technickou civilizaci a moderní umění

• první výstava v Praze 1922 - zastoupen magický realismus (Muzika, Piskač, Teige, Wachsman) a primitivistické práce (Hoffmeister, Stefan).

• Feuerstein a Šíma vystavovali na pomezí kubismu a purismu - předznačují nový program Devětsilu

• přiklonění k technické civilizaci a modernímu umění - polarita konstruktivismu a poetismu.

• odchází mnoho členů (Hoffmeister, Muzika, Piskač, Stefan a Wachsman - zakládají Novou skupinu 1922-4), přicházejí noví (Mrkvička, Jelínek, Štýrský, Toyen, básníci Biebl, Halas, Nezval a Jiří Voskovec)

• zároveň vzniká architektonická sekce - architekti Puristické čtyřky (Fragner, Honzík, Linhart a Obrtel

• Brněnský Devětsil (1924-1927) - založen Artušem Černíkem, člen byl i sochař Zdeněk Pešánek

• moderní program ukazuje výstava Bazar moderního umění (1923 Praha, 1924 Brno) - ohlasy kubismu, purismu, novoplasticismu, konstruktivismu a dadaismu. Obdiv pro technickou civilizaci

• vydávají časopis Revue Devětsilu (ReD), Disk, v Brně Pásmo

• Adolf Hoffmeister (1902-1973) - proletářské umění a naivní umění Celníka Rousseaua. V r. 1922 přestal malovat a věnuje se poezii. Hodně cestuje a přispívá do časopisů. Vystudoval na doktora práv a měl advokátní praxi. Měl zájem o fotografii, montáž a karikaturu

• František Muzika (1900-1974) -spojuje magický realismus s primitivismem. Barevné metamorfózy předmětů ve stylu lyrického kubismu, ve 30. letech imaginativní malba. Nikdy nebyl surrealista

• Bedřich Piskač - cirkusové motivy, v Nové skupině sociállní civilismus a primitivistická věcnost. Zabýval se kubismem a tvořil figurální kompozice se stylizovanými hlavami (Koupání)

• Josef Šíma (1891-1971) - téměř celé jeho dílo vzniklo ve Francii, kam odjel jako kreslič kostelních oken. Vytvářel puristické kresby a akvarely. Zkoušel i abstrakci, pak ale hledá novou básnickou koncepci. S mladými francouzskými básníky založil skupinu Vysoká hra - průzkum mimosmyslového vnímání. Hledal podstatu světa (zážitek úderu blesku - obraz Mlno 1927) - jednota hmoty a energie. Od roku 1930 tvoří krajiny z redukovaných znaků (Krajina se stébly, Krajina s torzem), s nástupem nacismu tvoří antické mýty s tragickou symbolikou (Théseův návrat, Ikarův pád)

• Karel Teige (1900-1951) - hlavně kritika a teorie výtvarného umění, filmu a literatury. Jako výtvarník vynikl jako představitel konstruktivistické typografie. Kresby a grafiky

• Jindřich Štýrský - tvořil i scénické návrhy do divadla, redigoval revui Odeon, Erotickou revui, založil erotickou Edici 69. Vychází z lyrického kubismu.