B4......................................................................................zrevidováno

B4) Usucapio

• originární způsob nabytí vlastníckého práva

• u nabyvatele vlastnické právo vzniká nezávisle na nějakém předchůdci – vzniká proto původně = originárně

• vychází z představy, že určitou dobu trvající faktický stav je třeba posuzovat jako stav právní

• faktický vztah k věci se po určité době mění ve vlastnické právo

• sladění faktického a právního stavu

• rozhodující požadavek vydržení (a původně asi jediný) = faktický stav = držba

• Z12D nemluví o držbě ale o užívání (usus) – lhůty k nabytí vlastnického práva:

  1. 2 roky - pozemek

  2. 1 rok – movitá věc

• zákaz vydržení věci kradené (res furtivae)

• zákaz vydržení věci peregrinů

• tato úprava přežila později v některých zvláštních případech vydržení (např. vydržení v dědickém právu – usucapio pro herede)

• postupně změna vytvořena řada dalších požadavků a náležitostí, které byly nutné pro vydržení

1. spravedlivý důvod, kauza, titul (iusta causa, iustus titulus) – odůvodňoval získání držby vedoucí k vydržení

2. požadavek dobré víry (bona fides) u držitele

• nakonec počet náležitostí ustálen na pět: res habilis, titulus, fides, possessio, tempus

• vydržení civilního práva – usucapio vedlo k nabytí kviritského vlastnictví

1. res habilis

• předmětem vydržení musí být věc způsobilá být objektem vlastnického práva

• věc musí být způsobilá k vydržení

• bylo vyloučeno vydržet:

  1. extrakomerciální věci – věci vyloučené z právního obchodu

  2. věci kradené (res furtivae)

  3. věci, jejichž držba byla získaná násilím

  4. confinium (mezní prostor mezi pozemky)

  5. věci náležející státní pokladně (aerariu n. fisku)

1. possessio

• držba

• základní a nejdůležitější podmínka vydržení

• držba, která je základem vydržení, je v jádře faktickým stavem jako každá jiná držba, ale požadavky dobré víry a řádného důvodu dávají držbě zvláštní postavení
  kvalifikovaná/civilní držba (possessio civilis)

• není to prostá držba

• posuzována jako určité oprávnění či něco co je pro právo významné

• uzurpace vydržení - každá ztráta držby měla za následek, že vydržení bylo přetrženo

• bylo nutné držbu nabýt znovu a začalo probíhat nové vydržení

• výjimky:

• u dědické posloupnosti uznáváno, že vydržení pokračuje i v osobě dědicově n. se může uzavřít v době, kdy dědic ještě pozůstalost nenabyl – tzv. ležící pozůstalost

• další rozšíření na ty kdo kvalifikovanou držbu nabyli singulárně (koupí) – nabyvatel si mohl započíst i držbu svého předchůdce

• zastavení vydržení

  • nastala-li překážka, vylučující další pokračování držby

  • jakmile tato překážka odpadla, vydržení pokračovalo dále

  • např. vlastnictví věci nabyla dočasně státní pokladna (aerarium)

1. titulus (iusta causa)

• držba vedoucí k vydržení se má opírat o určitý důvod – kauzu, která měla zdůvodnit, proč držitel drží

• skutečnost, na základě které ziskál dotyčný držbu

• aby byl důvod spravedlivý a řádný – držba musela být získána způsobem, který vedl zpravidla k nabytí vlastnického práva, ale v tomto případě k nabytí vlastnického práva nevedl, protože byl stižen nějakou vadou, která tomu zabránila nabyvatel místo aby získal vlastnické právo, získal jen držbu

• převod vlastnického práva podle ius civile (=mancipace n. injurecesse), ale převodce nebyl vlastníkem

• k převodu mancipační věci byla použita tradice

• řádné kauzy u vydržení byly téměř totožné s kauzami při tradici (a-e):

  1. z titulu emptio-venditio

  2. z titulu pro dote – zřízení věna

  3. pro donato – darování

  4. pro soluto – zaplacení dluhu

  5. pro transacto – smír

  6. pro legato – držba získaná odkazem, který učinil nevlastník

  7. ex adiudicatione – držba získaná adiudikací, která byla opřená jen o magistrátské imperium

  8. pro derelicto – držba získaná okupací věci, která byla opuštěna od nevlastníka

  9. pro suo – držby získané za podobných okolností