5 Cíle a obsah výchovy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
5. Cíle a obsah výchovy
Cíle kapitoly: zdůvodnit nutnost stanovení výchovných cílů, porovnat vztah významných pedagogických směrů k formulování cíle výchovy, znát funkci, třídění a klasifikaci výchovných cílů, analyzovat názory na současné cíle výchovy, pochopit nezbytnost cílů globální výchovy pro přežití lidstva.
Klíčová slova: cíl výchovy, pragmatická pedagogika, experimentální pedagogika, dynamická pedagogika, pedagogika kultury, existencialistická pedagogika, náboženská pedagogika, funkce cílů výchovy, třídění a klasifikace výchovných cílů, pyramida cílů výchovy, vědecká gramotnost, globální výchova.
Výchovný cíl je jednou z výchozích pedagogických kategorií
= Je to kategorie historická, mění se se společenským zřízením, státem, národem, filozofií a kulturou.
Úkol
Pokuste se vysvětlit co je to cíl:
Cílem výchovy
-se rozumí společenský ideál, představa toho, čeho se má ve výchovné činnosti za pomoci výchovných činitelů dosáhnout.
-Formulují se požadavky na člověka, jaký má být, pro jaký osobní rozvoj a jaké společenské potřeby je nutné ho připravit.
-cíle dávají činnosti vychovatele i vychovávaného jasný směr, perspektivu a tvůrčí aktivitu.
-Z cílů vyplývá obsah, prostředky, principy, metody i formy výchovy.
-Je to dlouhodobý a složitý proces
-Cíl výchovy musíme neustále srovnávat s realitou společnosti a stále upravovat.
Skupina pedagogických směrů uznávajících nutnost stanovení cílů výchovy. Jde v podstatě o dva zásadní přístupy:
Indeterministický= odmítá společenskou podmíněnost výchovných cílů.
Deterministický= vychází ze společenské podmíněnosti výchovných cílů.
Musí mít:
stránku objektivní, která odráží stav daných společensko-ekonomických vztahů i vývoj společnosti,
stránku subjektivní, která představuje psychickou úroveň vychovávaných.
Pragmatická pedagogika
klade důraz na aktivitu a zkušenost dítěte, na schopnost uplatnění jedince v daném světě.
hlavní představitel: J. Dewey
Experimentální pedagogika
používá experiment jako hlavní zdroj informací o vzdělávacích procesech
odmítá výchovné postupy, hledá ty experimentální
Dynamická pedagogika
bere v úvahu společenské prostředí, do něhož jedinec přichází,
Cíl: příprava individua na život a společnost.
Pedagogika kultury
zdůrazňuje tvůrčí zapojení jedince do rozvoje lidské kultury.
Existencionalistická pedagogika
klade důraz na výchovu jedince jako svobodné a autentické osobnosti.
člověk utváří sám sebe, volí si svou existenci, sám si vytyčuje své ideály.
Náboženská pedagogika
klade důraz na osobnost jedince, jeho nesmrtelné duše a jejích vztahů, mezi nimiž je na předním místě vztah k božské osobnosti a božskému zákonu.
Cílem výchovy v náboženské pedagogice je „vnitřní překonání člověka“