Dějiny raného novověku 1620 - 1640

1620 – 1640

Úvod:

Období, kterému jasně dominuje třicetiletá válka (1618-1648). Do válečného běsnění postupně upadá skoro celá Evropa. Za zmínku stojí, že Rusové dosáhli na Sibiři Tichého oceánu či Descartesovo dílo Rozprava o metodě (1637 obojí). Galileo vydává svůj Dialog, za který je souzen v Římě (1632).

Anglie:

Do roku 1625 zde vládne Jakub I. Po něm nastupuj jeho syn Karel I. Vlivnou osobou je zde vévoda z Buckinghamu, který je však po neúspěšném tažení proti Španělsku roku 1628 popraven. Karel stejně jako jeho otec má problémy s parlamentem a několikrát ho rozpouští (např 1629). Vše vyvrcholilo krátkým a dlouhým parlamentem 1640. Karel válčil ve Skotsku a potřeboval peníze. Svolal nejdříve krátký, a když se nedohodli, po měsíci je zase rozpustil. Ten druhý už přijmul opatření, aby nebyl rozpuštěn. Viz 1640-1660.

Francie:

Po celé období vládne Ludvík XIII. Velký vliv však má kardinál Richeliue. Pokračují spory s hugenoty. Roku 1628 je dobyta pevnost La Rochelle (hugenotská). 1629-31 se Francie zapojuje do válek o dědictví mantovské (Francie získala jen malou část). Čím dál víc se také Francie interesuje do třicetileté války. Nakonec roku 1635 vstoupí nejen finančně, ale i vojensky na straně protestantů (ačkoliv sama katolická).

Španělsko:

Roku 1621 umírá Filip III. a po něm nastupuje Filip IV. Hned toho roku vypršelo příměří s Nizozemím a boje vypukly nanovo. V roce 1625-30 válčil s Anglii. Zapojil se i do válek o mantovské dědictví. Neúspěchy ve válce s Francii po roce 1635 vypukly povstáním v Katalánsku roku 1640 (bude v příští otázce). Značný vliv na politiku má Olivarés. Na konci období dochází k osamostatnění Portugalska (v další otázce, 1640).

Třicetiletá válka:

Po bitvě na Bíle hoře pokračovala ,,Česká válka“ do roku 1623 převážně mimo území Koruny české. Katolická liga slavila jedno vítězství za druhým. Fridrich Falcký nakonec ztrácí i samotnou Horní i Dolní Falc a utíká do Nizozemí. Jeho titul kurfiřta dostává za odměnu bavorský panovník Maxmilián I. (1623). Další fáze je válkou dánskou (1625-1629). Kristián IV. (král dánský) vstupuje do války na straně Haagské koalice (protestanté). Na druhé straně je nucen císař Ferdinand I. povolat Albrechta z Valdštejna, který z vlastních peněz vyzbrojuje katolické vojsko v Říši. Na straně Dánska je výraznou postavou generál Mansfeld, který se dostane až na Moravu, kde se chce spojit s oddíly povstanuvšího uherského šlechtice Gábora Bethlena. To se jim však nepovede. Po několika bitvách (např. u Desavy – 1627) nakonec vítězí katolická strana a Kristián je nucen podepsat lübecký mír. Ferdinand zároveň vydává (1629) restituční edikt, kterým výrazně zhoršuje postavení protestantů v Říši. Čímž si ale taky zadělává na další válku. Na tlak některých protestantů je nucen odvolat Valdštejna. Ta začíná roku 1630 a do dějin se zapíše jako válka švédská (1630-1635). Gustav II. Adolf se v ústí Odry vyloďuje se svými jednotkami a zezačátku se mu daří vítězit. Roku 1631 se saské vojsko dostane až do Čech. Valdštejn je povolán zpět. Nejdůležitějším zlomem je roku 1632 bitva u Lützenu. Bitva dopadá nerozhodně, ale Gustav padl. Ani Valdštejn nedopadá nejlépe, je označen za zrádce (vyjednával se Švédy) a roku 1634 je zavražděn v Chebu. V tomto roce také Švédové prohrávají u Nördlingenu. Opět vše vypadá na vítězství Ferdinanda. Do války však v roce 1635 vstupuje Francie. A na konci námi vymezeného období jsou právě protestanté + Francie v mírné výhodě. Navíc Ferdinand II. umírá roku 1637 a místo něj nastupuje Ferdinand III. Nakonec vše však dospěje k patové situaci a Vestfálskému míru 1648.