A10......................................................................................zrevidováno

Majetková práva dětí

1. závazky vzniklé ze smluv:

   • osoby alieni iuris nebyly brány jako samostatné subjekty práv

   • vše nabývaly pro otce

   • synové (descendenti mužského pohlaví)

   • mohli se zavazovat smlouvami a být ze smluv žalováni – za života otce ale závazky prakticky nevymahatelné, neměli vlastní majetek a personální exekuce byla od vydání Poeteliova zákona zakázána)

   • dcery (descendenti ženského pohlaví)

   • nemohly se zavazovat

   • jejich závazky (stejně jako závazky otroků) platili pouze jako naturální obligace = nebyly žalovatelné, ale pokud došlo k jejich splnění, šlo o plnění řádného dluhu a věřitel nemohl být nucen přijaté plnění vrátit

   • adjektické žaloby (actiones adiecticiae qualitatis)

   • zavedl praetor

   • úprava odpovědnosti majitele moci za závazky ze smluv, které kontrahovali osoby podřízení s pekuliem

   • = rozšířil odpovědnost za nedeliktní jednání osob alieni iuris i na majitele moci

   • nenechal je ručit neomezeně, ale jen do výše hodnoty pekulia, které syn n. otrok spravoval

   • v některých případech zavedeno i ručení neomezené (viz. níže)

2. závazky vzniklé z protiprávního jednání (deliktu):

   • byly platné a žalovatelné bez ohledu na pohlaví a stav pachatele, odpovídal za ně ale pater familias

   • ten se odpovědnosti mohl vyhnout z titulu tzv. noxálního ručení:

   • otec odpovídal za všechnu škodu, kterou podřízené osoby způsobily protiprávním jednání – otci poskytována výhoda (alternativam facultatem) vyhnout se této povinnosti vydáním pachatele poškozenému (mancipací jej převedl pod moc poškozeného)

   • pachatel měl v rodině poškozeného postavení jakoby otroka, převod ale jen dočasný (než si odpracuje škodu)

   • po dobu otročení se posavadní otcovská moc suspendovala

- vyloučena možnost soudních sporů mezi otcem a dětmi

• jejich vztahy kvalifikovány jako naturální obligace

- za císařství změna poměru otce k dětem

• povinnost zřídit dceři věno

• povinnost poskytovat dětem přiměřenou výživu – sankciováno a možnost vymáhat soudně mimořádným řízením (extraordinaria cognitione)

• uznání zvláštního právního režimu pro majetek, který syn rodiny nabyl v době vojenské služby a co získal ve státních službách, jako duchovní nebo advokát

• oddělení majetku, které děti nabyly od matky a jejích příbuzných

• oddělení lucra nuptialia – majetek, který syn nebo dcera získali v manželství

 příznaky rozpadu římské patriarchální rodiny – dovršeno za Justiniána

Peculium

• majetek, který pater familias vyděloval pro své syny či otroky,

• aby na něm hospodařili – podle instrukcí otce/pána nebo podle vlastní vůle

• objekt pekulia může být cokoli (pozemek, řemeslnická díla, dopravní loď, peněžitá částka)

• oddělením majetku se neměnilo nic na jeho právním režimu:

• otci zůstávalo vlastnické právo, syn/otrok měl k pekuliu pouze faktický vztah

•  možnost kdykoli ho odejmout, při úmrtí syna/otroka spadalo zpět do rodinného majetku

• časem získalo pekulium zvláštní charakter:

• posuzováno jako vlastnictví, mlčky se předpokládalo synovo/otrokovo volné nakládání s pekuliem

• otroci si dokonce někdy z pekulárního majetku vykupovali svobodu

• vznik přesvědčení, že pán nemůže odejmout pekulium bez vážného důvodu (nemravné jednání)

• při emancipaci syna/propuštění otroka, pokud nebylo o pekuliu nic stanoveno – zůstávalo synovi/otrokovi jako vlastní majetek

• pekulia otroků:

• zajišťovala nesvobodným jistou dávku hospodářské a sociální nezávislosti

• pekulia synů rodiny – vývoj od Oktaviána Augusta:

• peculium castrense (pekulium táborové)

• majetek, který syn získal za doby vojenské služby in castris (ve vojenských táborech)

• právo syna volně pořizovat o něm testament - nepořídil-li syn testament, spadal majetek na otce – až v justiniánských novellách uznána intestátní posloupnost majetku

• později volná dispozice i inter vivos (mezi živými)

• nakonec uznáno postavení syna stejné jako pater familias k rodinnému majetku

• peculium quasi castrense (pekulium jakoby táborové)

• stejného charakteru jako táborové pekulium – od 4.st. stejné výhody

• majetek, který syn dostal od císaře či nabyl ve státních službách, jako duchovní nebo advokát

• bona materna

• majetek, který děti nabyly od matky nebo jejích příbuzných

• za Konstantina vyňato z otcovy pravomoci – připadl otci, ale musel být zachován dětem (nesměl jej zcizovat)

• bona nuptialia

• majetek, který syn či dcera získali sňatkem (věno, donatio ante nuptias)

• časem stejný režim jako bona materna

• bona adventicia

• v justiniánském právu

• podle Digest: = majetek, který dítě nabude ne z majetkové podstaty toho, jehož moci je podřízeno, ale z jakýchkoli důvodů jiných – štědrostí osudu, vlastní prací a námahou

• otec jej pouze spravoval, měl právo usufruktu, disponovat mohl jen se souhlasem dítěte

• dospělé dítě zase potřebovalo souhlas otce, testament nemohlo pořídit ani se souhlasem otce  majetek proto vždy připadal intestátním dědicům