Národ a jejich formování
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
V českých zemích především 2. pol. 18. stol.
Fáze B byla časem národní agitace, kdy se skupina vlastenců snažila přesvědčit příslušníky své nevládnoucí etnické skupiny, že jsou součásti národa, jenž má svou hodnotu a právo na stejné atributy jako národ již existující (nebo vládnoucí).
Tuto etapu rozděluje Hroch na dvě podfáze:
1. Kdy sice vlastenci agitovali, ale neprobudili nijak výrazný zájem mezi těmi, k nimž se obraceli.
2. Kdy již je možno zaznamenat sílící ohlas a rostoucí počet přívrženců národního hnutí. Zde mluví Hroch o první příznacích formujícího národa.
V českém prostředí počátek 19. století
Fáze C označuje masové hnutí, které se prosadilo poté, co národní agitace dosáhla takového úspěchu, že došlo k odezvě v regionech a došlo k mobilizaci desetitisíců. Během této fáze dosáhlo národní hnutí také úplné sociální skladby, takže můžeme hovořit, nikoliv o etnické skupině, nýbrž o zformovaném národě.
O konci národního hnutí můžeme hovořit tam, kde dosáhlo v podstatě všech svých cílů, tj. obvykle dosažení částečné autonomie nebo politické samostatnosti.
Modernizace a národní hnutí:
Modernizace, tj. proces přechodu od tradiční agrární společnosti ke společnosti občanské, kapitalistické a industriální.
Vztah mezi modernizaci a národní hnutí je podle Hrocha vidět diferencovaně podle jednotlivých fázi národního hnutí:
Ve fázi A bylo hnutí plně v souladu s obecným modernizačním trendem k rozšiřování vědeckých poznatků a ke vzdělávání lidu (odtud studium jazyka, zvyků).
Fáze B: Hroch se ptá co přimělo patrioty fáze A k tomu, aby se rozhodli začít s národní agitaci a dívat se na národ jako na zdroj mravních, kulturních a politických hodnot? Řada autorů se shoduje v názoru, že tento obrat jednoznačně souvisí právě s otřesem starého systému a nástupem modernizace. Hroch poukazuje na to, že česká a maďarská národní agitace spadá do doby velký otřesů habsburské monarchie – josefínské reformy, francouzská revoluce, napoleonské války všechno to zpochybnilo hodnoty starého systému. Zároveň zdůrazňuje asynchronnost těchto změn v národním hnutí (v Čechách a Uhrách na poč. 19. stol., ale v Pobaltí až od poloviny století), která tak sama vylučuje představu, že tento obrat byl především produktem vnějšího vlivu, jakési ideologické infiltrace.