Scholastika a Patristika

Scholastika a Patristika

Scholastika

Po patristice se vytváří scholastika – filozofie středověku. Učila se na církevních školách. Jejím úkolem bylo vysvětlovat a zdůvodňovat zjevnou pravdu (náboženská dogmata) a vyvracet námitky proti ní. V boží mysli jsou modely (člověk, kůň, strom – jako takový) = REALISTÉ. Odpůrci – nikoli, že existují jedině konkrétní originální skutečnosti a obecné popisy jsou jen jména = NOMINA (myslitelé = nominalisté) a jsou výsledkem naší rozumové činnosti (abstrakce). Zakládali kláštery, biskupství a univerzity. Scholastická filozofie se dělí na:

1. rané období: (9-12.st.)je silně ovlivněné filozofií Platóna a novoplatonismu. Nejvýznamnější je v tomto období spor mezi realisty a nominalisty. - představitel ANSELM z Canterbury- vztah víry k rozumu-teologie a filozofie -střet

   - spor o univerzálie a) relativisté (PLATÓN- idea mimo věci, ARISTOTELES - idea ve věcech)

   b) nominalisté (jména pro věci)

2. vrcholná scholastika: (13.st) je silně ovlivněna Aristotelem. Nejvýznamnější je směr zvaný averroismus a systém Tomáše Akvinského. dva proudy:

   a) františkáni (FRANTIŠEK Z ASSISI, který se vrátil k původnímu křesťanství, k původním hodnotám člověka (hlavně lásce) a JAN FIDANZA = BONAVENTURA- celý život je cesta k Bohu, uznával prioritu vůle před rozumem „ Nejdřív toužím, potom o tom přemýšlím a hledám cestu,jak k tomu přijít“)

   b) dominikáni (TOMÁŠ AKVINSKÝ)

3. pozdní scholastika: (14-15.st.-rozklad středověké filozofie vlivem nominalismu)práce nejen kněží, ale i vědců (přírodovědců, astrologů). Jsou také bráni na vědomí. Jsou to Františkáni.

   JAN DUNS SCOTUS (= danz skoute) – skotský mnich, syntéza učení Františkánů a Tomáše Akvinského, láska životu člověka, zdůrazňuje význam intuice v lidském poznání.

   WILLIAM OCCAM (okem) – Angličan, filozof, navštívil Brno, přínos: striktně oddělil filozofii od teologie (rozum od víry), co je řečeno o světu neplatí o Bohu, reálný svět poznáváme rozumem a Boha srdcem, radikální františkán.

   MISTR ECKHAIR – německý mystik, přináší proud „ Nová zbožnost“ (asi počátky husitství), člověk je schopen poznávat Boha sám svou duší, nepotřebuje k tomu církev, zdůrazňoval význam lidského srdce a oddanosti. Bůh je součástí člověka.

   ROGER BACON – Angličan, na přechodu mezi tímto období a reformátorstvím.

Spor o universalia

V tomto středověkém filozofickém sporu šlo o to, zda a jakým způsobem existují universalia = obecné pojmy, chápané ve smyslu idejí, tak jak ji znala antická filozofie. Teologové se rozdělili na tzv. realisty a nominalisty.

1. Realisté: uznávali reálnou existenci universalií (obecných pojmů), a to buď před věcmi (vliv Platóna) – krajní realisté, nebo ve věcech (vliv Aristotela) – umírněný realismus. V Boží mysli jsou modely (člověk, kůň, strom jako taková)

2. Nominalisté: podle nich universalia reálně neexistují jsou to jen jména (nomina), která tvoří lidé. Reálně existují pouze věci se svými individuálními vlastnostmi. Zastánci nominalismu byli často v konfliktu s oficiální církví.