B15.....................................................................................zrevidováno

B15) Reálné kontrakty

• ke vzniku vyžadují předání věci

• vyžadují, aby jedna ze smluvních stran skutečně splnila to, co bylo s druhou ujednáno, s úmyslem zavázat si druhou stranu k protiplnění a druhá strana s tímto vědomím plnění přijala

• původně jen 4 smlouvy jednoduché struktury

• dvoustranné nerovné (mutuum jednostranné)

• smlouvy perfektní (hotovy) předáním věci, obligace vzniká až předáním věci

1. mutuum = zápůjčka  jednostranný kontrakt (smlouva)

2. commodatum = půjčka, výpůjčka

3. depositum = úschova

4. pignus = smlouva o ruční zástavě

   • smluvené protiplnění, ke kterému se příjemce zavazoval, spočívalo pouze v tom, že věc, kterou od smluvního partnera dostal, po nějakém čase řádně vrátí

   • obligace nemohla vůbec vzniknout, dokud mu nebyla věřitelem předána

   • bez předání věci byla úmluva pouze o smlouvě budoucí – pactum de contrahendo

   • časem se důvody vzniku reálné obligace rozšiřovaly a závaznost přiznána smlouvám s obsahem atypickým

   • později obecně uznána žalovatelnost smluv o jakémkoli vzájemném plnění, jestliže jedna ze stran již svůj závazek splnila a plnění druhé straně poskytla

   • justiniánské právo zná kontrakty nepojmenované (contractus innominati)  reálné kontrakty nepojmenované

   • podmínkou jejich vzniku je plnění jednou stranou již poskytnuté

   • většinou synallagmata - dvoustranné smlouvy rovné

   • příslušné žaloby

   • 1 žaloba = mutuum

   • 2 žaloby = commodatum, depozitum, pignus

   • hlavní žaloba – actio directa = na vrácení předané věci

   • vedeljší žaloba – actio contraria = uplatňuje nároky proti tomu, kdo věc předal = actio contraria

   • 2 žaloby = reálné kontrakty nepojmenované

   • jedna na vrácení plněného

   • druhá na slíbené protiplnění

   • vlastně 4 – obě žaloby můžou použít obě strany

Mutuum – zápůjčka

• mutuus - vzájemný

• nejdůležitější a nejstarší z reálný kontrakt

• cílem poskytnout druhému úvěr - causa credendi

• věřitel převede do vlastnictví dlužníkova určité množství zastupitelných (genericky určených) věcí

• zaváže si tak dlužníka, aby mu po nějakém čase totéž množství věcí téhož druhu vrátil

• čas vrácení buď dojednán - smluvně stanoven, jinak jej může věřitel žádat kdykoli

• dlužník má periculum – nejvyšší stupeň odpovědnosti za škodu – jelikož je vlastně vlastníkem

• věřiteli příslušela žaloba

• žaloba přisného práva – actio stricti iudicii

1. actio certae pecuniae – šlo-li o peníze

2. actio certae creditae rei – šlo-li o jiné zastupitelné věci

• dlužník mohl být žalován jen na vrácení zapůjčené sumy

• úroky a jiné vedlejší úmluvy nebyly žalobou postižitelné

• strany musely úroky zakládat formálním způsobem (stipulacemi) jako samostatně žalovatelné

• fenus nauticum – zvláštní druh zápůjčky

• námořní havarijní pojištění

• dlužník měl zapůjčenou sumu vracet věřiteli pouze s podmínkou, že jeho loď vykoná svou obchodní cestu úspěšně (cestou neztroskotá a dojede do určeného přístavu)

• braní úroku se mohlo sjednat i neformálně + věřiteli se povolovalo zvýšení úrokové míry (smlouva byla riskantní – aleatorní)