Pravoslavné misie

PRAVOSLAVNÉ MISIE

Východní církev (Byzantinci) christianizovala slovanské národy v jižní, střední a východní Evropě. Christianizovali Srby, Bulhary, Čechy a Poláky, také germánskodácké kmeny na území dnešního Rumunska, pokoušeli se christianizovat Maďary, Chazary na Volze, některé kmeny kavkazské a albánské. Misijní role Byzance skončila konverzí ruských Slovanů.

Po pádu Byzance přešel úkol šířit křesťanství na Rusko. Moskva se stala dědičkou byzantského světa. Car Ivan III. si vzal za svou druhou manželku neteř posledního císaře Konstantinopole Jana Paleologa a od té doby si přisvojil titul císaře (cara) a považoval se za legitimního nástupce byzantinské linie.

Křesťanství z východu vstoupilo na scénu ruských dějin za panovníka Igora Rurikovce a mečem jej počal šířit jeho syn Vladimír.

Ve 13.stol. napadly Rusko mongolské kmeny, které sjednotil Čingischán. Pod jeho vedením si Mongolové podmanili severní Čínu, Turkestán, Afghánistán a Indii. Ruská knížata se stala vazaly velkých chánů. Mongolská invaze zanechala Rusko ve strašném stavu. Města i vesnice byly zničeny, lidé umírali morovou nákazou a hladem, většina kostelů a klášterů během jejich invaze zmizela. Jakmile si ale Mongolové národy podmanili, byli k jejich náboženství tolerantní, a došlo k obnově církve. S postupným rozkladem mongolské nadvlády nabývala moci ruská knížata.

Aby ruská vláda získala Tatary pro pravoslaví, nabízela jim výsady, např. jim předělovala pozemky, byli osvobozeni od vojenské služby, dostávali peněžité odměny. Problémem bylo, že nedali konvertitům Bibli ani liturgické knihy v tatarštině, a tak docházelo ve velkém rozsahu k návratu k původnímu náboženství. Až v 19.stol. přeložena do tatarštiny Bible, vznikla také Teologická akademie s katedrou turkotatarského, arabského, mongolského jazyka, v čele vynikající lingvista Mikuláš Ilminský.

Dále se snažili evangelizovat východní Mongoly – Kalmýky, kteří byli buddhisté, nebylo ale příliš úspěšné.

Sibiř byla obsazena Rusy, zejm. měli na tom podíl Stroganovci a kozáci, problém činilo mongolské Sibiřské království, kam Rusové pronikali. Došlo k několika povstáním domorodců proti Rusům, byla zde potřeba pevné politické a církevní organizace. Což byl podnět k oficiálnímu vyhlášení misií.

K tomu došlo za Petra Velikého dekretem „ukase“. Car zaujímal k muslimům velmi nepříznivý postoj, nesměli si stavět nové mešity, staré nechal zbořit. Pro šíření misií mezi muslimy byla zřízena zvláštní komise, v čele s Demetriem Sečenovem.

Rusové se snažili proniknout také do Číny, snaha o podmanění obyvatelstva na okrajích Číny, vedla k výpravě proti kozákům, kteří od podrobeného obyvatelstva vybírali daně. Čínská armáda je porazila, podmínkou jejich propuštění bylo, že se někteří kozáci stanou vojáky v čínské císařské gardě. Vzali si s sebou i kaplana, ale ten pouze udržoval pravoslaví u kozáků a jejich potomků. Jinak zde misie nebyly úspěšné, narážely na odpor jezuitů, usídlených u císařského dvora.