B 02 - Důsledky 1. světové války
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Nejvíce padlých a zraněných mělo Německo – 6 mil. Francie cca 5,5 milionu (ale menší počet obyvatel!)
Jednotlivé bitvy – Verdun – Něm.+ Fr. Cca 300 tis., Passchendaele stálo Velkou Británie 245 tis.
V meziválečném období nedošlo k obvyklému střídání generací (i když koncem 20. let postoupilo několik osobností z válečné generace do polit. vedení např. A. Eden, E. Daladier, H. Bruening) X Mussolini a Hitler poté těžili ze svého postavení jako frontového vojáka. Do 30. let vedoucími politiky převážně lidé, kteří se dostali do svého postavení před první světovou válkou.
1. SV = nová zkušenost
válka nevládne jen na bitevních polích, ale i v zázemí → ve válce je celá společnost
všeobecně zpočátku válečné nadšení veřejnosti
válka posiluje národní konsenzus obyvatel ve všech zúčastněných zemích → poprvé v dějinách průmyslových společností se za souhlasu všech uskutečnila dalekosáhlá koncentrace státní moci !! (viz zmocňovací zákony)
např. před 1. světovou válkou dominovali Britové a v menší míře i Němci mezinárodnímu obchodu se státy Latinské Ameriky. Základem hospodářství těchto zemí zemědělství a průmyslové zboží bylo získáváno ze zahraničí. V poválečném období roste obchod Latinské Ameriky s USA a také investice severoamerickýh firem. Americký vliv urychlil průmyslový pokrok: hlavní americké investice směřují do dolů a americký kapitál hrál hlavní roli při využívání nalezišť ropy ve Venezuele, Peru, Kolumbii a Ekvádoru. Tyto země pak zahájily industrializaci a ve dvacátých letech zvýšily svou prosperitu.
Podobně i indické hospodářství. Během války vláda aktivně podporuje průmyslový růst 2192 Indie může dodávat vybavení pro jednotky bojující na Blízkém Východě a Mezopotámii. (Železárnya ocelárny v Biháru největší na světě – cca milion tun oceli)↩
Doporučují přečíst některou z básní tzv. war poets (V.B.): S. Sassoon, W. Owen, I. Rosenberg, R. Brooke, kteří se účastnili války a většina z nich zahynula. Dále si přečtěte i francouzského Henri Barbusse a jeho až příliš realistický Oheň (1916). Mnoho spisovatelů pak odráželo i trauma z války tak jako např. Louis-Ferdinand Céline: Cesta do hloubi noci (1932).↩