13. Vrcholné období římské republiky - základní teze

Řím

13. Vrcholné období římské republiky. Války Říma s Kartágem o hegemonii v západním Středomoří

Základní teze:

datace a základní charakteristika období:

datace: 287/265 – 146/133 př. n. l., po sjednocení Itálie pod nadvládou Říma vzniká v západním Středomoří další výrazná mocnost, která se dostává do konfliktu s válečnou politikou Kartága, římská expanze této doby je některými novodobými politiky charakterizována jako imperialismus, imperiální politika,

tři válečná střetnutí Říma s Kartágem jsou označována jako punské války, podle latinského pojmenování Kartaginců Poeni (Punové), na východě se Řím dostává do konfliktu s Illyrií, Makedonií (tři války makedonské) a se seleukovskou Sýrií, do války s Římem vstupují i dvě nejvýraznější mocenská uskupení Řecka – aitólský a achajský spolek, v důsledku vítězství Říma nad uvedenými státy a spolky se vytváří systém římských provincií, římská říše (imperium Romanum, imperium – říše, moc, Romanum – adjektivum římský v podobě neutra),

stručná charakteristika Kartága:

město bylo dle tradice založeno roku 814 př. n. l. foinickými kolonisty z Týru, (Kart Hadašt – Nové Město, latinsky Karthago),příjmy Kartága pocházely ze specializované řemeslné činnosti (zejména zhotovování koberců a výrobků ze skla) a z námořního obchodu, kromě uvedeného místního zboží Kartaginci také obchodovali s kovy, šperky, cínem, slonovinou, otroky, olivovým olejem a dalšími produkty,

Kartágo bylo městským státem, v jeho čele stáli dva úředníci (jakási obdoba římských konzulů), vliv na politické dění měl i senát složený z členů bohaté obchodní aristokracie a třicetičlenná rada,

jádro kartaginské armády tvořili žoldnéři, vojáci najímaní za plat z různých zemí,

základní charakteristika příčin, průběhu a důsledků tří punských válek:

zpočátku rozvíjelo Kartágo s Římem mírové styky, jak prokazují smlouvy uzavřené mezi oběma městy, mocenské ambice Kartága i Říma vedly však ke střetu obou zemí, k punským válkám, první válka (264-241 př. n. l.), druhá válka (218-201 př. n. l.), třetí válka (149-146 př. n. l. ),

První punská válka - příčiny a předehra:

ovládnutím Itálie se Řím dostal do blízkosti strategicky a hospodářsky důležitého ostrova Sicílie, hlavní příčinou války byla snaha Říma i Kartága získat zde převahu, v západní části ostrova se nacházely staré foinické kolonie, na východě potom řecká města, vlastní příčinou konfliktu se staly neshody mezi Mamertinci (kampanští žoldnéři, synové boha Marta) a tyranem řeckého města na Sicílii Syrakús Hierónem II., který se snažil rozšířit syrakuské panství na Sicílii, Mamertinci požádali o pomoc Řím, obsazení přístavu Messana (dn. Messina) na Sicílii Římany vedlo k propuknutí války,