10. Hospodarske centrum a periferie Evropy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
10. hospodářské centrum evropy
Wallersteinova nejvýznamnější práce The Modern World – System byla ovlivněna třemi myšlenkovými proudy:
Karlem Marxem, na kterého navazuje v ideji ekonomických faktorů a jejich nadvlády nad ideologickými činiteli v globální politice. Rovněž přijal myšlenky dichotomie mezi kapitálem a pracovní silou; pohled na vývoj světové ekonomicky skrz stupně jako feudalismus a kapitalismus; víru ve vzrůst kapitálu, dialektiky apod.
francouzským historikem Fernandem Braudelem, který popsal vývoj a politické důsledky rozsáhlé hospodářské sítě existující v Evropě mezi lety 1400-1800.
a pravděpodobně poznatky získané s vlastního studia post-koloniální Afriky
Wallerstein vidí původ moderního světového hospodářského systému v 16. století západní Evropě a Americe. Zpočátku jde o nepatrný nárůst kumulace kapitálu v Británii a Francii, především díky specifickým politickým okolnostem na konci feudálního období. Tehdy je uveden do chodu proces postupné mocenské expanze „Evropy“, následkem kterého vzniká jediná globální síť, nebo lépe ekonomický systém směny existující dodnes. V devatenáctém století prakticky každá oblast na světě byla začleněná do kapitalistického globálního hospodářství.
Kapitalistický světový systém je vzdálen kulturní a politické homogennosti, a i stejných ekonomických podmínek – místo toho je především charakteristický základními rozdíly v civilizačním vývoji, hromadění politické moci a kapitálu. Wallerstein nepřijal pozitivistické teorie o modernizaci a kapitalismu, které nepovažují tyto rozdíly za ne až tak rozhodující, poněvadž vývojem kapitalistického systému jsou postupně překonávány.
Rovněž mnohem více Wallerstein klade důraz, oproti těmto teoriím, na neucelenost vývoje globálního kapitalistického systému. Proto rozděluje tento svět na tři struktury: „core“, „semi-periphery“ a „periphery“. Oblasti, které dosud zůstaly na okraji světového obchodního systému („world-system“), nazývá periferiemi. Zde je ustálená základní a institucionální dělba práce mezi centrem a periferií: zatímco jádro má vysoké hodnoty technického rozvoje a vyrábí finální produkty, rolí periferie je zásobovat surovinami, zemědělskými výrobky a levnou pracovní silou stále více rostoucího centra. Ekonomická směna mezi jádrem a periferií se neuskutečňovala za stejných podmínek: periferie je přinucená prodat produkty za nízké ceny, současně musí nakupovat v centru hotové produkty za poměrně vysoké ceny. Vztah mezi centrem a periferií není nijak fixován na určité geografické území. Obě oblasti na sebe flexibilně reagují: touto „pohyblivou“ zónou je semiperiferie, která funguje vůči periferii jako jádro a naopak k jádru jako periferie. Na konci 20. století tato zóna zahrnovala například východní Evropu, Čínu, Brazílii. Periferní a centrální zóny mohou také současně existovat i velmi blízko sebe – ve stejné zeměpisné oblasti.