10. Hospodarske centrum a periferie Evropy

Wallerstein rozlišuje tři fáze vývoje světového systému: První fáze trvá přibližně mezi lety 1450 - 1640 a je charakterizována odpoutáváním se od zbytků feudalizmu. Drhá fáze trvá v letech 1640 - 1760 a vyznačuje se konsolidací systému a zničením všech systémů alternativních. Tyto dvě fáze byly obdobím jen velmi pomalého růstu. Třetí fázi nazývá Wallerstein „druhou érou velké expanze kapitalistické světové ekonomiky“ a nachází se mezi rokem 1760 a první světovou válkou. Je pro ni charakteristické zvyšování míry mechanizace, jež je obvykle nazýváno průmyslovou revolucí. Čtvrtá fáze začíná první světovou válkou a nacházíme se v ní prý dodnes. Jak si ukážeme později, teoretici světového systému odmítají pojem globalizace a zdůrazňují, že od roku 1914 žijeme v zásadě stále ve stejné fázi vývoje světového systému.

První fáze 1450 - 1640

V prvních desetiletích existence světového systému byly jeho dominantními silami Španělsko a Portugalsko. Jejich moc byla spíše založena na vojenské převaze a ziscích plynoucích ze zámořského obchodu, než na roli skutečného centra ekonomické integrace. Proto také svou dominantní roli záhy ztratily ve prospěch ekonomicky lépe připraveného Nizozemí. Příčiny pádu Španělska a jeho setrvání na semiperifeirii, je předmětem diskusí historiků. Mnozí zdůrazňovali břemeno těžkopádného státního aparátu. Wallerstein např. tvrdí, že Španělsko si nedokázalo vytvořit takový druh státní byrokracie, jež by umožnil dominantní španělské třídě profitovat z vytváření Evropské ekonomiky. Kromě parasitní státní byrokracie bylo Španělsko také zatíženo luxusními výdaji dvora stejně jako vedením nákladných válek.

Vzestup Holandska nastal ve druhé polovině 16. století. Již ze středověku byla tato země asi nejlépe z celé Evropy připravena na tuto roli. Společně se severní Itálií a francouzským Champagne vytvářelo hlavní osu středověkého obchodu. V roce 1590 začalo Nizozemí ovládat baltský obchod a stalo se také významnou silou ve středomořském obchodu. Hlavními ekonomickými rivaly Nizozemí byly Francie, Španělsko a Anglie. Síla Nizozemí také pravděpodobně donutila Anglii a Francii zlepšovat vlastní ekonomickou situaci. Odsunem ekonomické dynamiky do severozápadní Evropy ztratily italské státy svou původní ekonomickou sílu a upadly do semiperiferijní pozice. Severní Itálie měla podle Wallersteina výrazně horší geografickou polohu, než aby mohla sehrát úlohu Nizozemí. Středozemní moře ohrožované arabskými útočníky bylo příliš odlehlé od nově vznikajících transatlantických obchodních vazeb.

V té samé době, co vzkvétá centrum, se na periferii začínají objevovat nejrůznější retardační tendence vyplývající z jejího podřízeného charakteru. Je to především známé druhé nevolnictví, které se objevilo ve východní Evropě v té samé době, kdy sedláci západní Evropě ztratili svůj poddanský status. Tak se rozrůstal ekonomický příkop mezi oběma částmi Evropy. I v této době existuje zámořský obchod, ovšem jeho míra je natolik malá (jedná se především o luxusní zboží), že nelze hovořit o ekonomické integraci.