10. Hospodarske centrum a periferie Evropy

Podle Sandersona tkví schopnost Japonska provést urychleně a v zásadě vlastními silami industrializaci v jeho vlastních nábězích ke kapitalizmu. Japonsko se prý podobalo Evropě svým rozeklaným pobřežím, mírným klimatem, geograficky rozmanitým reliéfem s převahou horských oblastní, což prý vedlo k rozdrobení politické moci podobně jako v Evropě a k vytváření prostředí příznivého pro rozvoj autonomních měst se silnou kupeckou vrstvou, která stojí v počátcích kapitalizmu. Japonsko je prý důkazem, že pokud by kapitalizmus nevznikl v Evropě, spontánně by se objevil v jiném regionu (Sanderson, 1995: 256).

Světový systém a budoucnost

Pro nejbližší budoucnost vidí Wallerstein tři základní konfliktní linie, které budou ovlivňovat dění ve světě: Konflikt mezi hlavními kapitalistickými velmocemi: Japonskem, Evropou a USA. 2. Konflikt mezi severem a jihem. Do tohoto konfliktu náleží i mocenské pokusy nejvýznamnějších zemí jihu Ruska, Číny nebo Indie o vzestup. Součástí toho konfliktu je i tzv. boj s terorizmem a hnutí radikálních islámských fundamentalistů. 3. Třetí konfliktní linii nazývá Davos versus Porto Alegre (Wallerstein, 2005: 243 - 260). V Davosu se koná od roku 1972 světové ekonomické fórum, zatímco v Porto Alegre se v roce 2002 poprvé sešlo světové sociální fórum. Touto linií má v zásadě na mysli konflikt mezi pravicí a levicí světa. Porto Alegre tvoří část sociálních demokratů, komunistů, národněosvobozeneckých hnutí, alterglobalizačnígho hnutí, hnutí za lidská práva, feministek a ekologů. Davos je tvořen finančníky, pravicovými vládami, vojensko-průmyslovým komplexem a světem masových médií. Tato třetí konfliktní linie je podle Wallersteina nejdůležitější, ale poměry sil na ní budou v následujících desetiletích zcela zásadně ovlivňovány vývojem mocenských sil na předchozích dvou konfliktních liniích.

Každé z emancipačních hnutí se bude muset pokusit zabránit v následujících desetiletích podle Chase-Dunna několika nebezpečím: 1. návrat k hegemonické rivalitě mezi státy jádra a soutěžícími skupinami kapitalistů v následujících dvou dekádách, které zvýší nebezpečí propuknutí válečného konfliktu mezi „velmocemi“, což samozřejmě může vést k jaderné válce. Chase-Dunn odmítá myšlenku, že by právě konflikty mezi kapitalistickými velmocemi mohly vést k jejich diskreditaci a k posílení antisystémových hnutí, tak jak tomu bylo po první a druhé světové válce. Nebezpečí zániku civilizace je v atomovém věku příliš vysoké. 2. Možné přírodní katastrofy způsobené pokračováním procesu kapitalistické industrializace a konzumace 3. Další vzrůst globálních nerovností a díky tomu rostoucí výzvy globálnímu kapitálu a moci spojených států (Chase Dunn, 2004: 14).

Pro předpověď budoucnosti v delší časové perspektivě podle Sandersona „Wallerstein tvrdí, že ačkoli se Marxovy specifické předpovědi nevyplnily, Marx stále může mít v dlouhodobé perspektivě pravdu. Kapitalizmus má v sobě více života, nežli Marx předpokládal a ukazuje se být neuvěřitelně resistentním a adaptabilním. Na druhou stranu tvrdí Wallerstein, obsahuje kapitalistický systém fatální rozpory, které jej zničí. Přibližně v horizontu 100 - 150 let (psáno v roce 1984, pozn. SH) dojde k celosvětové změně k jinému výrobnímu způsobu, pravděpodobně světovému socialistickému systému se světovou vládou“ (Sanderson, 1995:150). Samotný Wallerstein k tomu dodává: „Detaily je nemožné předpovídat, ale základní vývojový vzorec je jasný: Žijeme v období historického světového přechodu od kapitalizmu k socializmu. Než bude tento přechod dokončen, bude to nepochybně trvat dobrých 100 - 150 let a výsledek není samozřejmě zaručený. Současný systém bude zažívat několik fází znovuobnovení. Možná opět přijdou časy, kdy se bude zdát, že kapitalizmus vzkvétá. Ale při srovnání s životním cyklem sociálních systémů je jisté, že se moderní světový systém nachází ve své pozdní fázi“ (Wallerstein, 1984:23).