10. Hospodarske centrum a periferie Evropy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Kritika teorie světového systému
Už od počátku čelila Wallersteinova teorie mnohým kritikám. Podle Sandersonova názoru má teorie světového systému sice své vady, ale bezpochyby je nám velkou pomůckou, jestliže chceme porozumět modernímu světu. Musíme si především uvědomit, že se jedná o abstraktní teoretický model, který se jen přibližně podobá realitě. Otázka nezní, zda model přesně odpovídá realitě, protože tomu tak není nikdy. Otázka zní, zda nám tento model poslouží pro poznání reality lépe než jiné modely, či zda nepotřebujeme vůbec žádné. Sandersonova odpověď je, že nám tento částečný model přeci jen slouží lépe než modely jiné či žádné.
Přesto se obvykle uvádí několik kritických argumentů proti Wallersteinově teorii:
jedná se o ekonomický redukcionizmus. Toto je nejčastější bod kritiky Wallersteina s nímž vystoupili poprvé Skocpolová (1977) a Zollberg (1981). V zásadě tvrdí: Teorie světového systému nedává politice autonomní roli v rozvoji moderního světa. Státy nemohou být redukovány jen na své ekonomické funkce. Wallersteinova odpověď zní: Přirozenost kapitalistické ekonomiky nemůže vysvětlit všechno, ale může vysvětlit o hodně více než jiné blízké faktory. Podle Skocpolové (1977) navíc neexistuje spojitost mezi jádrovou pozicí ve světové ekonomice a silným státem, když např. Nizozemí bylo v jádru, ale zároveň bylo relativně slabým státem nebo Švédsko bylo periferijním ale zároveň silným státem. Chase-Dunn ale ukazuje, že jádro obecně silné státy má. Jde jen o to, jak silný stát definujeme. Podle jeho názoru může být silný stát i decentralizovaným státem. Decentralizované státy vypadají na povrchu slabé, ale centralizovaný absolutistický stát může být ve skutečnosti daleko slabší.
Historická přesnost. Mnoho historiků vršilo důkazy, které vyvracejí v dílčích záležitostech Wallersteinův model. Odpověď zní, že historici nemají rádi jakýkoli typ abstraktního modelu. Určitě se model v dílčích věcech mýlí, ale budeme bez tohoto modelu někde dál, ptá se Sanderson?
Přehnaný holismus. Nerovná výměna mezi jádrem a periferií. Tento základní element teorií světového systému prý nebyl nikdy empiricky dokázaný.
Nutnost periferie pro rozvoj jádra. Rané verze dependenční teorie a pravděpodobně i teorii světového systému říkají ať už přímo či nepřímo, že periferie byla důležitá pro ekonomický rozvoj centra. Tato teze je patrně chybná. Přesto může platit měkčí verze této teze, a sice že rozvoj periferie může být pro jádro užitečný v mnoha směrech. Chase-Dunn například argumentuje, že existence vysoce vykořisťovatelné periferie umožnila kapitalistům jádra udržet sociální smír tím, že mohli poskytnout dělníkům vyšší mzdy.
Prázdnost konceptu semiperiferie. Mnozí tvrdí, že koncept semiperiferie je formulován příliš vágně. Zdá se, že společnosti zasazené do semiperiferie jsou jen ty, jež se dobře nehodí ani do centra ani do periferie.
Zbídačování periferie. Jak Wallerstein dokládá, periferie zažila absolutní úpadek životní úrovně během doby rozvoje světového systému. To bylo často kritizováno. Méně kritizovatelný je ale již fakt, že periferie a semiperiferie zažily relativní úpadek, tj. díky tomu, že se nerozvíjely tak rychle jako jádro, prohlubovala se propast mezi nimi.
Teleologické zdůvodnění. Wallersteinova teorie je někdy nazývána funkcionalistickou: Jde o systém. Wallerstein často hovoří o věcech, jež jsou pro SS nutné, aby přežil.
Cirkulacionizmus. Robert Brenner (1977) označil teorii SS za spíše cirkulující nežli produktivní koncepci kapitalizmu. Wallerstein prý zdůrazňuje především výměnu (obchod) a nevšímá si výroby a tedy ani třídních vztahů. Proti tomu říká Chase-Dunn: „Kapitalizmus je definován jako systém, v němž se produkce zboží kvůli profitu objevuje v kontextu různorodých forem kontroly pracujících.“ Navíc státy jádra nejen obchodují s periferií, ale zakládají tam také produkující podniky.
Eurocentrizmus a jádro-centrizmus. I když prý na první pohled Wallersteinova teorie ukazuje vinu západu na zaostalosti třetího světa, ve skutečnosti je také zaměřená především na nejvyspělejší země. Třetí svět je v jeho pojetí redukován na pasivní oblast, která je začleněna do systému a následně vykořisťována. Ze svého postavení se navíc podle Wallersteina nemůže sama dostat a musí čekat až bude systém změněn sociálními hnutími především z jádra. Wallerstein naproti tomu namítá, že aktivizmus zaměřený na přeměnu světového systému ve více humanističtější a sociálnější entitu má smysl, ať už pramení z jakékoli země. Je pouze iluzí vlád a elit zemí třetího světa spoléhat na vlastní síly a doufat v izolovaný vzestup svých zemí.
Přílišné ztotožnění pojmu světového systému s konceptem kapitalizmu. Nezávisle na Evropě a dříve než v 15. století docházelo k vytváření entit, které prý můžeme označit také za systémy (Abu, Lughod, Gunder Frank), a upírat jim označení systému je výrazem eurocentrické a arogance. Navíc, jak se zdá, podle Wallersteina nebylo jiné cesty vývoje k moderní společnosti než přes kapitalizmus.