6A - Politický, sociální a správní vývoj habsburské monarchie a českých zemí do r. 1848

6A) Politický, sociální a správní vývoj habsburské monarchie a českých zemí do r. 1848

Za vlády Josefa II.

Hovoříme o tzv. osvícenském absolutismu, tj. o absolutismu provádějícím reformy. Jednou z příčin tohoto reformního směru byl racionalismus, který pomalu rozbíjel i v Habsburské monarchii zbytky feudalismu. Řadou opatření se ruší středověká vázanost na cechy, jsou zakládány manufaktury a brzy i továrny se stroji. Státní aparát se centralisticky reformuje od shora až dolů. Vytváří se novodobá byrokracie. Směřuje se k tomu, aby jednotlivé části monarchie co nejrychleji srostly administrativně a popř. i ústavně v jeden celek, pro nějž se pomalu, zatím neúředně, objevuje název Rakousko. Společnou řečí má být němčina. Katolická církev je zbavována moci a suverenity. Je zrušeno nevolnictví.

Za osvícenského absolutismu dochází k postátnění úřední správy a zemích i krajích a dochází k vytlačování stavovského vlivu. Přestože ve vysokých funkcích se stále objevují převážně šlechtici, nebyla tato místa určena pouze pro ně, mohla se zde uplatnit i měšťanská inteligence.

V letech 1783-1784 byl zaveden jednotný ráz česko-rakouské správy. Krajští hejtmané byli postaveni na úroveň guberniálních radů a kraje (16v Čechách, 6 na Moravě) rozděleny na tzv. visitační okresy v čele se státem placenými komisaři. Všichni krajští úředníci byli placeni a bylo po nich vyžadováno zvláštní vzdělání.

Za vlády Josefa II. byla poprvé vybudována policejní organizace (dříve policie dbala na veřejný pořádek v hospodářském životě, zdravotnictví, stavebnictví…) V novodobém pojetí jejím úkolem bylo sledování činnosti úřadů, úředníků, ale i běžných obyvatel – především odpůrců reforem. 1785 vznikla policejní ředitelství v Praze, Brně a Opavě. Dalším reformovaným odvětvím se stalo soudnictví. To bylo celé odděleno od státní správy a vytvořila se instanční posloupnost.

Do roku 1804 se všechny zeměpanské úřady nazývaly císařsko-královskými. Císařovy centralizační snahy uskutečňované autoritativní formou vedly k vydávání uniformních předpisů platných pro všechny zemské vlády bez ohledu na místní poměry a zvyklosti.

Roku 1782 sloučil císař politickou a finanční správu ve spojeném dvorském úřadě, jehož oficiálním názvem byla Spojená česko-rakouská dvorská kancelář, dvorská komora a ministeriální bankodeputace.

V čele jednotlivých zemí stála královská zemská gubernia, ve Slezsku pak královský úřad v Opavě – ten ještě za Josefa zrušen. V čele tohoto orgánu v Čechách stál nejvyšší purkrabí, na Moravě zemský hejtman (ten stál nově i v čele apelačního soudu v Brně). Roku 1784 zrušil Josef II. zemský výbor, coby orgán vyjadřující především zájmy šlechty. Jeho agenda přešla na gubernia. Po jeho smrti byl opět obnoven a byl podřízen guberniu.