Otroctví USA - do roku 1877

Otázka otroctví

První otroci se do Virginie, Georgie či Karolíny doslali ji ž v 17.st. (věřili, že díky černé pleti lépe snášejí letní žár na plantážích).

Otroci byli nejníže na společenském žebříčku (1790-1860 jejich počet značně vzrostl). 1808 byl zakázán dovoz otroků z Afriky (ovšem díky většímu pěstování bavlny po nich vzrostla poptávka a tak se ceny otroků zvýšily –majitelé s nimi zacházeli dobře, protože se báli, aby jim neublížili). Díky konci zahraničního obchodu s otroky rozkvetl vnitrostátní obchod-otroci se přemísťovali z vyčerpané půdy na JV na úrodnější na JZ). Rozvinul se tak obchod prostřednictvím makléřů, skladišť s otroky a dražebníků (dražební místnosti v každém městě). Negativní dopad na otroky- Rozdělování rodin(dopad na morálku).

Více než ½ otroků pracovala na plantážích. Za lepší byla považována práce domácích sluhů či řemeslníků. Ti, co pracovali na polích bydleli většinou v jednoduchých chatrčích s jednou či dvěma místnostmi a podlahou z udusané hlíny, někdy i bez oken. Hmotně byli zabezpečeni asi jako chudina, možná i lépe než vesničané ve V Evropě. Pracovali na poli zhruba „od nevidim do nevidim“(od úsvitu do sumraku-16h denně).

Zákony o otroctví byly zaměřeny převážně na vlastníky otroků, tzn. že otroci jim byli podřízeni a byla zde i místní domobrana, která otroky terorizovala a preventivně (bezdůvodně) je vystrašovala. Otrokáři používali běžně bič (v lepším případě nebyli biti tak moc…). Otrok nesměl mít bez souhlasu pána psa, zbraň, koně, jít na zábavu, něco prodávat a kupovat. Bez povolení se nemohl vzdálit z plantáže. Nesměl chodit do školy a měl zakázáno svědčit proti bílému. Otroka jednajícího proti zákonu směl každý svobodný běloch na potkání zabít. Kuriozita je, že pokud běloch ukradl otroka, pak to bylo posuzováno jako zločin. Jestliže ho zabil, pak se tím soud nezabýval.

Otrokům nezbývalo nic jiného, než vzpoura či útěk, jenže většina z nich si byla vědoma marnosti (běloši-moc+zbraně). V 19.st. vzbudily rozruch jen 3 vzpoury a z toho 2 byly odhaleny již před vypuknutím. Relativně nejúspěšnější byla ta z r. 1831na virginském venkově. Vedoucí byl Nata Turner, černošský dozorce a náb. horlivec, který věřil, že byl Bohem seslán, aby vedl povstání. Zabil rodinu svého pána a spolu s dalšími přívrženci pokračovali (usmrtili cca 55 bělochů).

Povstání bylo krvavě potlačeno a ti, co přežili byli před soudem odsouzeni k smrti oběšením či deportováni.

Kvůli otázce otroků byla země rozdělena na dva tábory. Severní státy byly protiotrokářské a velice se v nich rozvíjel průmysl a farmaření. Naopak jižní státy prosazovali otrokářství. Průmysl tu prakticky neexistoval, všude byly pouze plantáže. Plantážnická aristokracie zde za použití otrocké práce pěstovala bavlník. Z 6 milionů bílých obyvatel otrokářských států mělo pouze 350 tisíc statkářů otroky a jen asi 40 tisíc vlastnilo plantáže, na nichž pracovalo více než 20 otroků.