A3.......................................................................................zrevidováno

A3) Prameny práva za císařství

Principát

Lex (leges)

• činnost lidových shromáždění jen na počátku 1. století – pak zákonodárná kompetence zaniká faktickou cestou

• lidová shromáždění zpočátku demonstrativně svolána, došlo ke schválení zákonů na upevnění rodiny a manželství

• lidová shromáždění poté přestávají být svolávána a jejich úlohu v tomto směru přebírá senát

• název lex je později používán též pro některá císařská nařízení

Senatus consultum

• usnesení senátu, vydávána senátem (vydávání nejprve narazilo na odpor antimonarchistů, později už ne)

• usnesení senátu nahradila komiciální legislativu a stávají se zákonem (lex, leges)

• reorganizován senát, snížen počet členů na 600

• rozšířena kompetence senátu – volil magistráty, fungoval jako soudní dvůr

• senát se stává ale nástrojem císařské politiky a jeho autorita poklesla

• senát dával souhlas ke každému návrhu císaře (formalita)– koncem 2. století již místo SC název oratio principis

Edictum

• jako jediný republikánský pramen práva si aspoň po nějaký čas udržel původní význam

• úředníci se soudní pravomocí (iurisdictio) vydávali soudní vyhlášky až do doby císaře Hadriána

• okolo roku 130 n.l. právník Salvius Iulianus byl na Hadriánův příkaz pověřen zrevidovat edikty městského a cizineckého praetora, kurulských aedilů i správců provincií

• vzniká Věčný Hadriánův edikt – (edictum perpetuum Hadriani), který se stal závazným

• měnit ho bylo možno jen se souhlasem císaře = zastavení dalšího vývoje honorárního práva

Consuetudo

• obyčejové právo si podrželo význam i nadále

• důležitým pramenem práva hlavně v provincích

Constitutiones principum (císařská nařízení)

• postupně přecházel monopol zákonodárné moci na císaře

• zcela nový a zároveň nejdůležitější pramen práva za císařství – císař měl ius edicendi (právo vydávat vyhlášky)

• zákonodárná moc císařů se opírala o pravomoci, které obdržel již Augustus

• konstitucí je jakékoli nařízení císaře v libovolné formě

• císařské konstituce vytvářely právo civilní, nikoli honorární, což bylo předmětem sporu

1. edicta principis

• vyhlášky upravující obecné otázky vztahující se na celou říši nebo jen část

• zpravidla řešila otázku veřejné správy, někdy i soukromé a veřejné právo

1. mandata

• císařovy instrukce pro podřízené úředníky

• směrnice se speciálním obsahem – zavazovala pouze adresáta instrukce

• směrnice obecného charakteru - závazná obecně (ne jen pro adresáta), proto byla zveřejňována

1. decreta

• rozsudky císařského soudu vydávané v první instanci nebo v odvolacím řízení

• císař mohl nejen interpretovat civilní a honorární právo, mohl i vytvářet právo nové

• původně platily jen pro konkrétní případ, později měly povahu precedentu

1. rescripta

• odpovědi císaře na dotazy soukromníků ohledně práva

• dotaz proveden cestou úředního podání a kanceláři osobně předán

• odpověď podávána formou subskripce – přípisem pod text žádosti

• nejen aplikace platného práva, ale i tvorba nového práva

• původně mělo platit jen pro daný konkrétní případ

• soudní praxí získávala obecnou závaznost - od 2.stol. přímým pramenem práva