A3.......................................................................................zrevidováno

Citační zákony

• zanikla literární činnost římské jurisprudence

• soudní a mimosoudní praxe stále využívala stará klasická právnická díla

• přinášelo časem problémy, texty stárly, něco přestalo platit, něco bylo sporné, nečemu se nerozumělo

• vznikaly pomůcky – výtahy a přehledy, původní literatura nahrazena být nemohla a problémy přetrvávaly

• snaha císařů zjednat ve zmatku pořádek – zákonem stanovena některá závazná interpretační pravidla

• citační zákony – zákony a pravidla jak citovat, jak používat klasiky

• 321 n.l. – Konstantin

• zákaz používat spis Notae (Poznámky) – komentář pod jménem Ulpiána a Paula k Papinianovým spisům Responsa (Dobrá zdání) a Quaestiones (Problémy)

• na soudech povolen jen Papiniánův vlastní text

• 322 n.l. - Konstatntin

• zákon, který potvrzoval platnost všech spisů právníka Paula + dílo Sentence (které nesepsal sám Paulus)

• 426 n.l. – východořímský Theodosius II. a západořímský Valentinianus III.

• nejobsáhlejší zákon o citacích

• na soudech mají platnost jen spisy 5 autorů

• Papinianus

• Ulpiánus

• Paulus

• Modestinus

• Gaius

• při různých názorech uznaných autorit rozhoduje většina

• při rovnosti hlasů (názorů) rozhoduje Papinián, mlčí-li Papinián – soudce si může mezi názory vybrat

• znovu potvrzena platnost Paulových Sentencí (velmi oblíbené)

• tento citační zákon je důkaz úpadku římské jurisprudence – neschopnost zaujmout stanovisko i k jednoduchým právním problémům

Codex Theodesianus

• první oficiální pokus o kodifikaci práva od Zákona 12 desek

• původně zamýšleno jako zákoník obsahující:

1. právo staré – ius  právo čerpané ze spisů klasické jurisprudence

2. právo nové – leges  právo císařských konstitucí

• ale neúspěch, komise selhala, po 6 letech byla jmenována nová komise

• předloženo dílo, přípravná práce pro vlastní velkou kodifikaci – sbírka císařských zákonů od Konstantina Velikého

• pokračování sbírky Gregoriovy a Hermogenianovy

• vyhlášeno 438 n.l. (na západě 439 n.l.), dochovala se zčásti přímo, zčásti v Alarichově breviáři

• dělí se na 16 knih  na tituly  chronologicky seřazené konstituce (konstituce po Theodesia II.)

• konstituce citovány celé nebo v podstatných záležitostech (označení post alia – kromě jiného)

• každá konstituce na začátku jméno císaře, jméno adresáta; na konci datum (nespolehlivé – často fingováno)

• sbírka měla nevalnou juristickou úroveň, ale velký historický význam

• přežila pád říše a jako národní právo Římanů si udržela platnost až do 11.stol.

• teprve poté vytlačena dokonalejšími justiniánskými kodifikacemi

• císařské zákony, které byly vydány po vydání Theodosiova kodexu – sebrány do soukromých sbírek

• východní část říše - sbírky vytlačeny justiniánským kodexem a rukopisy zanikly

• západní část říše – kolekce posttheodosiánských novel (Novellae posttheodosianae) –

• jednalo se o císařské zákony z let 438-468 n.l.