Otroctví USA - do roku 1877

Přestože si Jižané uvědomovali, že zaměření pouze na zemědělství promarňuje příležitost pro rozvoj, stalo se pěstování bavlny na začátku 19. století tím hlavním. Jih se proto stával stále závislejším na obchodu Severu. Na plantážích se pěstovala především bavlna, cukrová třtina, káva, rýže, tabák…

Již na začátku 19. století se objevovaly ojedinělé kritiky otrokářství. Hnutí zesílilo v roce 1817 po založení Americké kolonizační společnosti, která usilovala o navrácení osvobozených otroků do Afriky. Podporovalo ji mnoho význačných osobností, avšak svobodní otroci se od jejích začátků stavěli proti ní. Tvrdili, že nechtějí opustit své domovy a považují Ameriku za svou rodnou zemi. Přesto se do Afriky vystěhovalo asi 15 000 černochů. Tímto způsobem vznikl v Africe stát Libérie.

Ve 30. letech Sever prosazoval požadavek okamžitého zrušení otroctví. Přispělo k tomu vydání pamfletu Walkerova výzva barevnému obyvatelstvu světa, jehož autorem byl svobodný otrok David Walker. V roce 1831 začaly být v Bostonu vydávány noviny The Liberator, zaměřené proti otroctví.

V roce 1832 založil jejich vydavatel W. L. Garrison Novoanglickou protiotrokářskou společnost. Garrison odmítal kompromisy, a proto mu nestačilo otroctví zrušit, ale bojoval i proti přesidlování osvobozených otroků do Afriky a chtěl i jejich zrovnoprávnění.

Ženy se účastnily hnutí v samostatných skupinách. Jejich činnost se dostala do středu pozornosti v souvislosti s angažováním sester Grimkéových. V roce 1840 přednesli Garrisonovi stoupenci nárok žen účastnit se práce v organizaci za stejných podmínek jako muži. Kvůli tomu se Newyorští odtrhli a založili Americkou a zahraniční protiotrokářskou společnost. V protiotrokářském hnutí se angažovali i černoši. Bílými vůdci však nebyli respektováni. Mezi nejúspěšnější černé bojovníky patřila Soujourner Truthová a Frederick Douglass.

Na Jihu se protiotrokářský postoj objevil naposled na začátku 30. let 19. století. Byl dokonce projednáván plán postupného zmírňování otroctví. Po roce 1830 byli již Jižané odhodláni otroctví bránit jako pozitivní hodnotu a trvalý základ života společnosti. Rozšiřující se bavlníkové plantáže vyvolaly potřebu obrovského počtu pracovních sil. Nejdůležitějším argumentem při obhajobě otroctví byla teorie o vrozené méněcennosti černochů. Otrokářství bylo prostě pro Jižany výnosné a bílí dělníci se báli konkurence osvobozených černochů.

Starý missourský kompromis z roku 1820 stanovil hranici mezi otrokářskými a svobodnými státy ( 36° 60˘ severní šířky). Po skončení Mexické války (1848) získala Unie rozsáhlá teritoria. Otázka byla, zda nová území budou otrokářská či svobodná.

V roce 1850 byl schválen kompromis: Kalifornie byla přijata mezi svobodné státy Unie. Došlo k vytyčení hranic Texasu v dnešní podobě. Utah a Nové Mexiko byly ustanoveny jako teritoria, kde měla být uplatněna lidová svrchovanost. Došlo k schválení zákona o uprchlých otrocích.Ten nahrával především bílým lovcům otroků, kteří dostávali 10 dolarů za každého uprchlíka předaného úřadům. Podle zákona mohl být otrok uprchnuvší do svobodného státu zatknut a poslán zpět majiteli.