6A - Politický, sociální a správní vývoj habsburské monarchie a českých zemí do r. 1848
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Díky vydání Svaté aliance se aktérské státy setkaly v první polovině 19. stol. na několika kongresech. V Opavě v listopadu 1820, Lublani v lednu 1821, kde se shodly na potlačení nepokojů v Neapolsku a v Piemontu, na podzim ve Veroně 1822 se dohodly na udušení revolučního hnutí ve Španělsku a jeho koloniích. Ale na postupu vůči národněosvobozeneckému boji Řeků se již rozcházely. Dalším semínkem rozporu mezi mocnostmi se staly události červencové revoluce, následný vznik Belgie a polské povstání let 1830-31. Na setkání v Mnichově Hradišti se František I., ruský car Mikuláš I. a pruský korunní princ Fridrich Vilém shodli na tom, že poskytnou vojenskou pomoc kterékoliv dynastii, jež by se ve své zemi ocitla v obtížné situaci a o pomoc požádala. Prakticky se tak stalo 1846 při potlačení tzv. krakovského povstání, po jeho potlačení byl městský stát anektován Rakouskem.
Doba předbřeznová
Hlavní Metternichovou snahou zůstalo ochránit především střední a východní Evropu před revolučními a volnomyšlenkářskými vlivy proudícími ze západní Evropy. To se mu po celé předbřeznové období poměrně dařilo.
Roku 1811 byl vydán občanský zákoník, který byl kompromisním řešením mezi hodnotami staré a nové doby. Přinášel současně rovnost občanů před soudem či občanskou manželskou smlouvu, ale také ještě na dlouho zmrazil dělené vlastnictví gruntů, existenci fideikomisu, i zřejmý patriarchát ve všech rodinných záležitostech. Zrušil předchozí právní předpisy individuálně odlišné pro jednotlivé stavy a unifikoval právní normy jako závazné pro všechny občany. Hovořil pouze o občanských právech a nikoli svobodách.
Cenzurní opatření a policejní dohled byl, jak již bylo zmíněno ve správě monarchie, důsledný. Jeho opodstatnění bylo demonstrováno již v polovině 90. let 18. stol v souvislosti s tzv. jakobínským spiknutím (tak jej označovala policie, přestože mnoho jakobínů nenalezla) ve Vídni a v Uhrách. Jádrem tohoto „hnutí“, které se projevovalo spíše myšlenkově a názorově na půdě různých intelektuálních klubů a salónků, byli spisovatelé, advokáti, státní úředníci, důstojníci, kněží, profesoři, studenti…nespokojení s protireformním kurzem Františka II. Za neformálního vůdce uherských jakobínů bývá považován profesor teologie a přírodních věd Ignác Martinovics a advokát József Hajnóczy. Cíle „hnutí“ byly velmi mlhavé, ale přesto byly shledány jako velezrádné (svržení Habsburků, paktování se s Francií…). S účastníky těchto skupin byly vedeny procesy, na jejichž konci byly rozdány vysoké tresty vězení a rozsudky smrti (1795). Toto „povstání“ se stalo záminkou pro další protireformní postup a udržení policejního absolutismu. 1804 odešel z vedoucího místa nejvyššího policejního úřadu hrabě Pergen a jeho post zaujal hrabě Josef Sedlnický.