14. Vrcholné období římské republiky. Vznik provincií (teze)

Řím

14. Vrcholné období římské republiky. Vznik římských provincií. Důsledky římské expanze v hospodářství, společnosti a kultuře

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Základní teze:

1. vznik římských provincií a jejich správa:

• po punských a makedonských válkách se stal Řím středomořskou velmocí, Římany získaná území byla přeměňována v provincie (zpravidla násilnou cestou dobytá, mimoitalská území), systém správy provincií se vytvářel pozvolna, protože Řím byl až do doby vzniku římské říše (imperium Romanum) městským státem, úprava poměrů v provinciích přihlížela k místním podmínkám, přesto však existovaly společné obecné zásady správy provincií, dobytí určitého území neznamenalo jeho okamžitou proměnu v provincii, proto se také data vzniku římských provincií mohou u jednotlivých autorů odborné literatury lišit,

• zákon provincie (lex provinciae), tj. systém správy provincie, vypracovávala senátní komise, v čele římských provincií stáli správci (místodržící), zpočátku se jednalo o římské praetory, jejichž počet se s dobýváním nových území zvyšoval,

• nejdůležitějším úkolem římských provincií bylo odevzdávat daně, jejichž vybírání římský stát pronajímal publikánům (z latinského slova publicum, veřejná daň) z řad jezdců, ti nejprve zaplatili daň do římské státní pokladny (fiscus) a posléze ji v provinciích vybírali, velmi často se jednalo o vyšší částku, než byla římským státem stanovena, což vedlo k vykořisťování provinciálů,

• správce provincie měl na „svém“ území neomezenou moc a během svého funkčního období jednoho roku nemohl být odvolán, při správě mu pomáhali další úředníci, zejména kvestoři,

• do roku 133 př. n. l. byly k Římu připojeny následující provincie: Sicílie, Sardínie a Korsika, Illyrie, Přední Hispánie, Zadní Hispánie, Makedonie a Achaia, Africa a v roce 133 př. n. l. odkázal poslední pergamský vládce Attalos III. ve své závěti Římu území pergamského království, kde vznikla provincie Asie (Asia),

1. proměny římského hospodářství:

• hlavním způsobem obživy obyvatelstva starověkých zemí bylo zemědělství, práce v zemědělství byla považována za nejdůležitější fyzickou činnost římského občana, podle římské tradice měl každý římský občan a jeho rodina nárok na základní pozemkový příděl ve výši dvou jiter půdy, nepřidělené pozemky tvořily veřejný pozemkový fond (ager publicus, ager-půda, publicus-veřejný), z něhož bylo možné další pozemky zabírat (okupovat), takže se v Itálii vytvářely větší zemědělské statky,

• hlavními produkty římského zemědělství bylo obilí (pšenice, ječmen, oves), luštěniny a zelenina, rozvíjelo se i ovocnářství (jablka, hrušky, ořechy, švestky, fíky), pěstovaly se i olivy a vinná réva, důležitou složkou zemědělské produkce se stal chov hovězího dobytka, ovcí, vepřů a koní, chovala se i drůbež a včely,

• villy a latifundie: postupné rozšiřování římského území vedlo ke vzniku nových forem hospodaření na půdě, v Itálii i jinde začaly postupně vznikat villy (statky střední velikosti), které se koncentrovaly nejen na produkci obilí, ale také oliv a vinné révy, na těchto statcích nepracoval jenom menší počet otroků, ale také osobně svobodní Římané, villy začaly produkovat nadbytek potravin, které už nesloužily pouze k osobní spotřebě vlastníka pozemků a členů jeho rodiny, ale k prodeji na trzích a k dosažení zisku, bohatí římští občané skupovali stále více pozemků, až začaly vznikat velkostatky (latifundia) zaměstnávající velký počet otroků, nejprve se tak stávalo na úrodné Sicílii, kde se rozvíjel i chov hovězího dobytka, velkostatkům nemohla konkurovat hospodářství drobných a středních rolníků, kteří se i vzhledem ke svému dlouholetému působení ve válkách ocitali ve velmi tíživé situaci,

• rozvoj obchodu: původně se v Římě rozvíjela naturální směna, základním platidlem byl dobytek (latinsky pecus, viz slovo pecunia, peníze), později odvažované kousky mědi, rozvoj obchodu vedl ke vzniku mincí z mědi (assy o váze asi 327 g), ze stříbra (denáry – měly hodnotu 10 assů, sestercie – rovnaly se čtvrtině denáru), ze zlata (aureus – 100 sesterciů),