14. Vrcholné období římské republiky. Vznik provincií (teze)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
římská armáda:
lví podíl na úspěších ve válkách měla římská armáda, bojovat ve válce se považovalo za čest pro římského občana, který si veškerou výzbroj a výstroj opatřoval na vlastní náklady, Řím neměl až do císařské doby stálé vojsko, občané byli povoláváni pouze v době válečného nebezpečí a ne všichni, v římské armádě také bojovali spojenci a pomocné sbory (auxilia) tvořené obvykle specialisty (např. krétští lučistníci, baleárští prakovníci),
jádro římského vojska tvořili těžkooděnci, bohatší Římané sloužili v jízdě, námořní válečné loďstvo vznikalo až v průběhu První punské války,
početně nejsilnější bojovou jednotkou římské armády byla legie, která se nejprve skládala z 4 500 mužů, pěchota se členila na manipuly, každý manipul měl dvě centurie (setniny), jízda se členila na 10 turm (čet), nejnižší bojovou jednotkou byla u pěchoty centurie teoreticky o 100 mužích,
legie i další bojové jednotky měly svoje odznaky, ty se však ustálily až za Maria, odznakem legie se stal stříbrný orel, otevřená ruka byla odznakem manipulu, čtverhranný praporec odznakem jízdy nebo pomocných oddílů, odznaky byly považovány za posvátné a jejich ukořistění se stalo velkou potupou pro vojsko,
těžkooděnci byli vyzbrojeni mečem, kopím a oštěpy, v boji se chránili brněním a přilbou, lehkooděnci měli jen oštěpy, při dobývání měst se používalo válečných strojů (berani na prorážení hradeb, vrhače kamenů, šípů, želvy – ke krytí vojáků při narušování hradeb, útočné věže na kolečkách),
vrchními veliteli římské armády byli konsulové nebo diktátor, v čele jednotlivých legií stáli vojenští tribunové, centurioni (setníci) veleli manipulům a centuriím,
nejvyšší poctou pro vrchního velitele byl triumf, slavnostní průvod z Martova pole do chrámu kapitolské trojice na Kapitolu, o konání triumfu rozhodoval senát, pokud byly splněny alespoň dvě podmínky, vojevůdce musel dosáhnout vítězství v řádně vypovězené válce nebo rozšířil římské území,
důsledky římské expanze v kultuře:
podrobení kulturně vyspělejších oblastí ovlivnilo vývoj římské kultury, zejména vyspělejší řecký svět se stal zásobnicí stavitelů, sochařů, malířů, literátů, filozofů, řečníků a vychovatelů, kteří začali proudit do Říma, mnoho z nich pocházelo také z řad otroků, nelze však opomíjet ani etruský vliv na formování římské kultury, dobytím Řecka se do Říma a Itálie dostávalo také množství uměleckých památek, stejně jako v pozdější době z Egypta, etruské kultuře je věnováno speciální téma Etruskové v dějinách Říma a období rané římské republiky, vývoji římské kultury pak téma Kultura období republiky.