22. Význam Ruska jako důležitého činitele v dějinách Evropy a Asie

22. Význam Ruska jako důležitého činitele v dějinách Evropy a Asie

Rusko až do třicetileté války nehrálo v evropském kontextu žádnou roli. Do 17. století tam panoval tvrdý feudalismus raně středověkého typu. Změny začaly až za vlády Petra Velikého, který pocházel z rodu Romanovců. Romanovci vystřídali u moci roku 1613 Rurikovce a vládli až do bolševické revoluce roku 1917.

Petr Veliký zaváděl po vzoru západních států do Ruska absolutismus, pro jehož ruskou formu se vžilo označení samoděržaví. Vládl autoritářsky, opozici potíral. Reformoval armádu a definoval jasnou zahraniční politiku. Rusko se především potřebovalo dostat Černému moři nebo k Baltu, aby mohlo začít pořádně obchodovat.

Za jeho vlády začalo Rusko expandovat na východ, dostal se až k Číně. Na západě útočil na Polsko a Švédsko. Proti Švédsku také vedl mezi roky 1700 a 1721 tzv. severní válku. Vznikla protišvédská koalice složená z Polska, Dánska a Ruska. První bitva (u Narvy roku 1700) dopadla dobře pro Švédy, následně ale byla roku 1709 u Poltavy švédská armáda zcela zničena.

Tato porážka ukončila velmocenskou dráhu Švédka. Mnohé švédské oblasti po sedmileté válce obsadili Rusové a výrazně tak zvýšili svůj vliv v Evropě. Švédský král Karel XII. byl vyhnán. Petr Veliký se o posílení ruského vlivu na západě dlouhodobě snažil, proto také přesunul hlavní město do Petrohradu. Do Ruska také zval špičkové zahraniční mozky své doby.

Petr Veliký také začínal zakládat v Rusku první manufaktury. V Rusku byl ale nedostatek svobodných obyvatel, kteří by v takových podnicích mohli pracovat. Proto se více uchytily tzv. nevolnické manufaktury, do kterých se chodilo robotovat.

19. století

Na počátku 19. století probíhal konflikt s Napoleonem, po Vídeňském kongresu se Rusko díky územním ziskům posunulo směrem na západ. Cara Alexandra vystřídal Mikuláš, který byl naprosto konzervativní a prosazoval úplnou izolaci Ruska od Západu.

Mikulášův konservativismus byl ještě tvrdší než ten Metternichův. Říkal, že Rusko stojí na třech pilířích: samoděržaví (specifická ruská forma absolutismu), pravoslavná církev a národ, za který byli považováni všichni lidé, kteří uznávali cara a samoděržaví. Proti tomuto sytému existovala opozice, i když ne zrovna početná. Existovaly dvě hlavní skupiny: Západnici a Slavjanofilové. Slavjanofilové uznávali samoděržaví a autoritu církve, ale chtěli liberálnější hospodářské zákony. Tvrdili, že absolutismus byl do Ruska zavlečen ze západu a že by se Rusko mělo vrátit ke svým tradicím.

Západnici prosazovali přijetí západního systému na všech úrovních, včetně demokracie. Skoro všichni obyvatelé Ruska byli rolníci a navíc existovalo ještě nevolnictví. Životní úroveň byla mizerná.

Určité snahy o uvolnění poměrů vycházely i od cara, který připouštěl, že nevolnictví je brzdou rozvoje. Všechny pokusy o změny ale troskotaly na naprosto konzervativní šlechtě.