Rekonstrukce přírodního prostředí v minulosti (střední Morava)

Rekonstrukce přírodního prostředí v minulosti (střední Morava)

1. vymezení regionu

2. geomorfologie

3. hydrologie

4. geologie a pedologie

5. klimatologie

6. flóra a fauna

7. komunikace a cesty

8. nerostné suroviny

Vymezení regionu

- střed - soutok Moravy s Bečvou

- z archeologického hlediska nutno rozšířit o Horní Pomoraví

- můžeme mluvit o Hané – nížinné i vrchovinové

- přibližné vymezení jednotlivých regionů v rámci sledovaného území:

1) Zábřežsko

2) Mohelnicko

3) Uničovsko

4) Litovelsko

5) Šternbersko

6) Olomoucko

7) Konicko

8) Prostějovsko

9) Drahanská vrchovina

10) Přerovsko

11) Záhoří

12) Kroměřížsko

13) Vyškovsko

Geomorfologie

- není jednou geomorfologickou jednotkou

- rozmanité území s rozmanitými podmínkami

- nejtypičtější je mírně zvlněná krajina

- geomorfologie Olomouce:

- Hornomoravský úval – Středomoravská niva (Olomoucký kopec) s nadmořskými výškami
212-220 m n. m.; Žerotínská rovina 212-220 m n. m.; Nízké Jeseníky (Svatý Kopeček) 350-
400 m n. m.; Křelovská pahorkatina 240-280 m n. m.

Hydrologie

- řeka Morava (pramení na pod vrcholem Kralického Sněžníku)

- pravobřežní přítoky: Moravská Sázava, Třebůvka, Blata, Romže (Okluka, Hloučela, R. Valová),
Haná

- levobřežní přítoky: Oskava (zlatonosná), Bystřice (těžba barevných rud a Fe), Bečva, Moštěnka,
Rusava (hraniční)

- síť vodních toků velmi hustá

- toky se dělí do řádů (I.-VI.):

I. řádu – přímo ústí do moře (Labe, Odra)

II. řádu – ústí do řeky, která ústí přímo do moře (Morava)

- povodně – dobrým indikátorem archeologických lokalit (kam voda nevystoupila, jsou lokality)

- Olomouc – Morava byla rozdělena do několika větví a obtékala Olomouc ze všech stran (ve 20.
století upraveno) → využito už v neolitu

Geologie a pedologie

- souvrství štěrkopísků v nivě řeky Moravy – povodňové sedimenty

- náplavové kužely i spraše

- spraše převládají (Z část Olomouce)

- půdními jednotkami jsou většinou černozemě (nejkvalitnější, nejúrodnější) a hnědozemě (většina
půd Křelovské vrchoviny)

- nivní půdy – okrajové oblasti, lesní půdy (Svatý Kopeček)

- původně tři návrší – Michalské n. (rozeklané skalisko), Petrské n. (Předhradí, oblejší, už ne
skalnaté podloží), Václavské n. (Dómské, skalisko) – pojmenována podle kostelů vzniklých ve
středověku → Olomoucký kopec

- Olomoucký kopec a Klášterní Hradisko mají stejné geologické podloží – zřejmě přerušeno řekou
Moravou, tím vznikly „2 ostrovy“

Klima

- podnebí Olomoucka je dnes rozlišeno podle rozdílných horopisných poměrů

- vrchovinová část patří z klimatického hlediska do oblasti mírně teplé

- Hornomoravský úval patří do oblasti teplé s mírnou zimou

- rovněž srážkový charakter je silně pod vlivem výškového členění

- v nížinné části průměrný roční srážkový úhrn se pohybuje od 550 do 600 mm, s přibývající
výškou až do 700 mm