10. Hospodarske centrum a periferie Evropy

V tom samém období, kdy Evropa zažívá nevídaný ekonomický růst (z indexu 34 v roce 1750 narostla západní Evropa na index 47 v roce 1800, 143 v 1860 a 481 v 1900), dochází nejen k relativnímu úpadku třetího světa, ale též k absolutnímu. Hospodářství Číny a Indie přeměněné na periferii světového systému nejenže zaostává ze evropskou dynamikou, ale je také růstem Evropy systematicky ničeno. Mezi lety 1830 až 1860 pokleslo čínské hospodářství v absolutních číslech o 20%. Indická ekonomika se od roku 1750 do roku 1900 zmenšila na jedu třetinu původního stavu a své úrovně z roku 1750 dosáhla až ve třicátých letech 20. století. Sto padesát let indické historie bylo jedním nepřetržitým poklesem. To je odvrácená stránka vzestupu světového systému.

Wallerstein tedy dokazuje, že Evropa zažila svůj ekonomický zázrak nejen díky technickým objevům vedoucím k industrializaci, ale také díky zničení alternativních světových protosystémů. Především Indického a Čínského. Čína, která tvořila ještě v roce 1800 třetinu světové produkce se do roku 1900 scvrkla na pouhých 6% světové produkce a svůj nejhlubší úpadek zažila v padesátých letech 20. století, kdy tvořila pouhá 2,3% světové produkce. Wallerstein dokonce hovoří o deindustrializaci těchto regionů a zdůrazňuje: „Kapitalistický světový systém vyvolal největší geografickou polarizaci bohatství a privilegií, jakou naše planeta dosud poznala.“ Od té doby její podíl na světovém hospodářství opět roste a existují prognózy podle nichž se vrátí na pozici hospodářsky nejsilnější velmoci okolo roku 2015, tedy po více než 155 letech, kdy byla předstižena v míře produkce Anglií. Indie dosáhla svého historického minima okolo roku 1913, kdy poklesla z původních 25% světové průmyslové produkce okolo roku 1750 na 1,3%. Od roku 1913 také v případě Indie dochází k obdobím mírného ekonomického růstu podílu na světovém hospodářství střídaných obdobími stagnace. Jestliže je pravděpodobné, že se Čína v následujících desetiletích navrátí na ztracenou pozici, u Indie je pravděpodobnost podobného vývoje pro příští desetiletí minimální.

To, že se Čína nestala i po formální stránce součástí světového systému (nikdy neztratila na rozdíl od Indie svůj status formálně nezávislé země) je způsobeno především její hospodářskou, vojenskou i politickou silou, které z ní učinily příliš velké sousto pro koloniální expanzi, ačkoli především po nezdařeném boxerském povstání 1901 se vyskytovaly úvahy o přeměně Číny v kolonii.

Druhou zemí třetího světa, která si zachovala svůj nezávislý status a byla schopna zahájit urychlenou modernizaci, je Japonsko. Poté, co bylo v polovině 19. století donuceno opustit svou izolaci a otevřít se západnímu světu, dokázalo pozoruhodně rychlým tempem přejmout západní technologie a zahájit vlastní industrializaci a modernizaci. Bylo to také Japonsko, jako nejrozvinutější země třetího světa, které dokázalo první porazit západní zemi - Rusko v roce 1905. To nebyla náhoda: Jako bylo Japonsko nejrozvinutější zemí třetího světa, tak bylo Rusko nejméně rozvinutou zemí západu. Vítězství Japonska u Cušimy bylo předzvěstí dalších vojenských vítězství zemí třetího světa nad západem - Vietnamu a Indočíny.