13. Vrcholné období římské republiky - základní teze

průběh: Kartaginci měli ve válce převahu na moři, Římané na souši, Římané do punských válek nedisponovali válečným loďstvem, avšak po ukořistění jedné kartaginské lodě začali stavět válečné lodě, nedostatek loďstva a zkušeností z námořních bitev nahradili Římané snahou přenést boj na souš, takže ze svých lodí spouštěli sklápěcí můstky (latinsky corvus – havran, zobák), po nichž se vojáci dostali na loď protivníka,

důležité bitvy: námořní bitva u Mýl v roce 260 př. n. l. (latinsky Mylae, pevnost na sv. výběžku Sicílie západně od Messany), v čele Římanů zde stál konzul Gaius Duilius, vítězství Římanů v námořní bitvě u mysu Eknomos (jižní pobřeží Sicílie) v roce 256 př. n. l., konzul Marcus Attilius Regulus, Kartaginci byli ochotni rokovat o míru, ale nadiktované podmínky se jevily jako velmi tvrdé, v nových bojích byl Regulus zajatý a římské pozemní i námořní vojsko bylo poraženo,

po mobilizaci Římanů k novým bojům se do čela loďstva postavil Gaius Lutatius Catulus, který porazil Kartagince v námořní bitvě u Aegatských ostrovů v roce 241 př. n. l., velitelem poraženého kartaginského loďstva byl Hannon,

důsledky vítězství Římanů: odstoupení Sicílie a Liparských ostrovů, zaplacení válečné škody ve výši 3 200 talentů během 10 let, větší část Sicílie se stala první římskou provincií, Syrakúsy se svým územím zůstaly pod svrchovaností Hierona II., Řím získal i kontrolu nad Korsikou a Sardinií, jejich území se stalo další římskou provincií, došlo k mocenskému i materiálnímu oslabení Kartága,

Druhá punská válka – příčiny a předehra:

Kartágo po prohrané válce hledalo nové zdroje hospodářské prosperity, spatřovalo je v Hispánii, oplývající dostatkem kovových rud a stříbra, do Hispánie byl vyslán zkušený vojenský velitel Hamilkar Barkas, který se osvědčil už v První punské válce, moc Kartága sahala postupně až k řece Ebro, v Hispánii byla také založena nová města, zejména Nové Kartágo (dn. Cartagena),

záminka války: bezprostřední záminkou nové války s Římem se stalo dobytí města Saguntum Kartágem v roce 219 př. n. l., Saguntum sice leželo v zájmové kartaginské sféře, ale uzavřelo smlouvu s Římany, velitelem kartaginského vojska byl Hasdrubalův syn Hannibal, který už od dětství vyrůstal mezi vojáky svého otce a účastnil se vojenských výprav,

plány Říma a Hannibala: římský plán počíval ve vylodění hlavní vojenské síly v Africe, zbývající část vojska měla zaměstnat Hannibalovy oddíly v Hispánii, Hannibal chtěl vtrhnout na území nepřítele, způsobit odpadnutí italických spojenců, přesun vojsk se rozhodl realizovat ne po moři, ale po souši, překvapil tak Římany, kteří neočekávali, že by se Hannibal pokusil přejít přes Alpy a dostal se do severní Itálie,

pochod Hannibala do Itálie přes Alpy: na jaře roku 218 př. n. l. se kartaginské vojsko vydalo na rychlý pochod do Itálie, Hannibalovo vojsko tvořilo asi 50 000 pěšáků, 9 000 jezdců a 37 bojových slonů, za nepředstavitelných obtíží se po šesti měsících pochodu, kdy muselo zdolat i přechod Alp, ocitlo v Horní Itálii, z Hannibalova vojska zbylo 20 000 pěších, 6 000 jezdců a několik slonů,