13. Vrcholné období římské republiky - základní teze
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
další životní osudy Hannibala: měl nadále významné postavení v Kartágu, které rychle splácelo reparace, do Kartága bylo vysláno římské poselstvo, z obav před zradou uprchl Hannibal do Sýrie a pak do Bithýnie, Římané se ho snažili zajmout, nakonec spáchal sebevraždu,
Třetí punská válka: v brzké době došlo v Kartágu k novému hospodářskému rozmachu a k rozvoji obchodu, hospodářský rozkvět Kartága se stal trnem v oku četných římských politiků, kteří poukazovali na možné znovu hrozící nebezpečí ze strany Kartága, útočnou politiku zastával především Marcus Porcius Cato Maior (Starší), který navštívil Kartágo a poznal jeho hospodářskou sílu, výstavnost a bohatství, každou řeč v senátě pak končil slovy: „Ceterum autem censeo Carthaginem delendam esse“ (Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno),
bezprostřední příčiny války: Kartágo neustále vojensky napadal numidský král Masssinisa, když se stížnostem Kartaginců nedostávalo v Římě slyšení, zahájili s Numidií válku, v té Kartágo neuspělo a navíc dalo Římanům záminku k vypovědění války pro porušení jedné z podmínek mírové smlouvy,
definitivní porážka Kartága: nekázní římského vojska a statečností Kartága se válka protáhla na dva roky, v roce 147 př. n. l. přijel do Afriky syn Aemilia Paula (vítěze bitvy u Pydny v Makedonii) Scipio Aemilianus, v roce 146 př. n. l. zahájili Římané útok na město, které hořelo 17 dní a bylo drancováno, ve městě údajně zahynulo 650 000 Kartaginců a 50 000 bylo prodáno do otroctví, Kartágo bylo na příkaz senátu úplně zničeno,
důsledky války: území Kartága bylo prokleto na věky a bylo na něm zakázáno stavět sídliště, na převážné části kartaginského území byla zřízena nová provincie Africa, zbytek území připadl Numídii, dřívější velkostatky zabrala římská aristokracie,
boje na východě - války s Illyry, Makedonií, syrským králem Antiochem III. a pevninskými Řeky:
boje s Illyry: současně s punskými válkami probíhala další válečná střetnutí na Balkánském poloostrově, kde se Řím dostal do konfliktu s Illyry, kteří se mj. živili pirátstvím a ohrožovali námořní obchod v Jaderském moři, ve dvou ilyrských válkách Řím podpořil i aitólský spolek, po porážce Illyrů uzavírali Římané s některými řeckými státy smlouvy, a tak se jim naskytla šance zasahovat do událostí v pevninském Řecku,
tři makedonské války:
První makedonská válka (215-205 př. n. l.): odehrála se v průběhu Druhé punské války, síly makedonského krále Filippa II. však v Řecku vázali především členové aiolského spolku, k Římu se přidal i pergamský král Attalos I., takže Makedonie nemohla proti Římu účinně zasáhnout a uzavřela s Římany nakonec mír,
Druhá makedonská válka (200-197 př. n. l.): Filippos V. získal krátkodobě podporu syrského krále Antiocha III., na stranu Říma se přidávají Egypt, aitólský spolek, ostrov Rhodos a některé další řecké státy, posléze i Antiochos III., v roce 199 př. n. l. vtrhli Římané do Makedonie, ale byli nuceni brzo ustoupit, v následujícím roce přichází nový konzul Titus Quinctius Flamininus, velký obdivovatel všeho řeckého, získal si obdiv a náklonnost Řeků proti Filippovi V.,